Zprávu o chystaném úklidu pod názvem „Ukliďme Česko“ jsem zachytil jen letmo a v podstatě na poslední chvíli. Tedy, nikdy nevím, kdy se to chystá a loni nám to úplně uniklo. Tentokrát se jednalo o dubnovou sobotu 18.4. 2015
Takže letošní úklid přírody byl pro nás premiérou… Continue reading
Tento článek jsem našel ve svém archivu. Nikdy jsem jej na webu nepublikoval, pouze byl ke stažení na mém profilu webu spoluzaci.cz, 
a tak snad dozrál čas, aby zde spatřil světlo světa po tolika letech 🙂 Fotografie v tomto článku jsou jedny z prvních, které jsem svou tehdy novou zrcadlovkou EOS 450D pořídil. Všechny jsou z ruky a bez stabilizace….
Jednoho dne jsem se s kamarádem Ivanem, se kterým se znám již z dob vojenské základní služby, kdy byl chvíli mým podřízeným a po jeho úspěšné „vojenské kariéře“, při níž získal hodnost o dva stupně vyšší, se karta obrátila v jeho prospěch, domluvil na výletě k Jánošíkovým dieram. Já i má přítelkyně Tamarka jsme vyrazili z Brna do Uherského Brodu v pátek ráno. Auto jsem schoval k Ivanovi do garáže a dál jsme pokračovali jeho novým crossoverem. Continue reading
Potůčkaření, 
možná už jste tento výraz zaslechli, ale třeba nevíte, o co jde. Zjednodušeně řečeno jde v podstatě o fotografickou disciplínu, při níž se fotografuje tekoucí voda. Vodopády, vodopádky, potůčky, potoky, řeky, říčky a bystřiny… Zkrátka vše, kde se dá voda zachytit v pohybu. To je potůčkaření 🙂
Proč zrovna Jeseníky? Protože jsou pro fotografování tekoucí vody z mého pohledu nejlepší. Je zde nejlepší přístup k vodě pro pořízení fotografie. Voda teče zpravidla hned vedle cesty. Většina toho zajímavého je ve stínu stromů či skal.
Je zde nejvíce možností. Ať už zvolíte jakoukoliv oblast Jeseníků, je řádně protkána tekoucí vodou. Byť asi ne tolik jako Beskydy, přesto u mě Jeseníky vedou. Najdete zde také množství úchvatných vodopádů. Jako například na řece Huntavě, Bílé Opavě, Studeném potoce, Poniklém potoce a další… Continue reading
Protože oba autory výstavy Petra Bambouska a Ondřeje Prosického osobně znám a jejich práci obdivuji, byl jsem velice zvědavý na jejich společnou fotografickou výstavu nazvanou Terra viridis v Bratislavě.
Po několika týdnech, kdy už výstava ve Slovenském národním muzeu frčí na plné obrátky, jsem si utrhnul jednu sobotu a větší část rodiny vyrazila do Bratislavy.
Continue reading
Výlet do Lednice
Již dlouho jsme si s manželkou slibovali, že bychom měli opět navštívit Lednici. Malé městečko v pohraničí, které zná snad každý. Obec Lednice má nejenom jeden z nejhezčích zámků v Evropě, ale také je zde mnoho jiných lákadel, a to ať už v samotné obci, nebo okolí. Nás zajímal především areál zámeckého parku. Po dálnici je to z Brna kolem půl hodinky předepsanou rychlostí, čili rychle a snadno dostupná lokalita. Continue reading
Předmluva: LIDSKÉ CHOVÁNÍ
Jak se chovat v přírodě si myslíme, že víme všichni. 
Bohužel se tak většina z nás nechová vůbec. Asi nejznámějším nešvarem a lhostejností jsou všudypřítomné odpadky. Ať jdete jak hluboko do lesa chcete. Třeba i desítky kilometrů napříč, všude narazíte na známky této civilizační choroby. Další v řadě je hluk, který mnohdy předčí cokoli ze zvířecí říše. My si v lese nepovídáme, my na sebe povykujeme, hulákáme, ba co dím, my na sebe přímo řveme!
Sbíráme bez skrupulí cokoli, na co narazíme. Ostružiny, maliny, jahody, borůvky, brusinky, houby. V tom by až tak problém nebyl. My si ale nezobneme, my to přímo žereme. Vysbíráme, co se dá a děláme byznys ze všeho, co se dá prodat. Nebereme tolik, co potřebujeme, ale bereme tolik, co uneseme a ještě to kolem zničíme. To se týká především sběračů borůvek. Continue reading
16.4.2010
Již před několika lety jsem pozoroval v okolí našeho sídliště zajíce. 
Objevovali se náhodně, a to především nad ránem mezi jednou a třetí hodinou ranní, kdy je provoz nejmenší. Zkrátka zajíc má za ušima. Letos ovšem jsem začal zajíce pozorovat v době, kdy snídal nebo večeřel za bílého dne. Někdy také kolem oběda. Samotnému fotografování předcházelo několikaměsíční pozorování a seznámení se s tímto zvířetem, jež mi někdy svým chováním připomíná klokana.
Hopsne, utrhne si několik stébel čerstvé zelené trávy a v poklidu se poživuje. Continue reading
18.8.2010
Jak už jsem se zmínil v článku o Šumavě, čtvrtý den naší dovolené jsme věnovali právě návštěvě Bavorského lesa. 
Měl jsem jen několik kusých informací z článků na internetu a v živé paměti několik krásných fotografií od známých českých autorů. Víc jsem se ale těšil na to, co uvidím, než co vyfotím. Vyjeli jsme totiž až po snídani. Continue reading
15.8.2010 – 21.8.2010
Letošní rok jsme se vydali na krátkou dovolenou do šumavské přírody. Hodně jsem o Šumavě četl od známých českých fotografů a tak jsem se velice těšil. Ovšem nečekal jsem žádné zázraky ve svých úlovcích. Dovolená je pro mne turistickou záležitostí stejně jako pro moji ženu, takže čekání na zvířata několik hodin na jednom místě jsem neplánoval a fotografování pojal spíše jako dokumentaci z této návštěvy. Účelem bylo především poznávání této krásné a zcela jedinečné přírody. Kdybych se upíchnul na jednom místě na několik dní, je docela možné, že bych nic nevyfotil a už vůbec neviděl nic dalšího. Continue reading
28. – 30.10.2011
Petrův nápad jet se podívat na Rešovské vodopády do oblasti Nízkého Jeseníku se mi velice zamlouval. Tentokráte to byla ale čistě fotografická výprava a také pánská jízda. Prodloužený víkend sliboval dostatek času na fotografování a předpovědi počasí nevypadaly také úplně špatně, ale věřte předpovědím. Podzimní nálada přírody již byla v plném proudu.
Stačilo zabalit, natankovat a v pátek vyrazit. S Petrem jsme vyrazili z Brna směr Rešov v dopoledních hodinách. Než jsem nakoupil zásoby, Petr si zatím v autě četl na své placaté technologii pro čtení knih.
Ubytování Petr zajistil v krásném velkém Penzionu Nad vodopády, kde je k dispozici restaurace s výborným jídlem a pivem, což musím říct i já, který vypije tak šest piv ročně. Continue reading