16.4.2010

Již před několika lety jsem pozoroval v okolí našeho sídliště zajíce. Objevovali se náhodně, a to především nad ránem mezi jednou a třetí hodinou ranní, kdy je provoz nejmenší. Zkrátka zajíc má za ušima. Letos ovšem jsem začal zajíce pozorovat v době, kdy snídal nebo večeřel za bílého dne. Někdy také kolem oběda. Samotnému fotografování předcházelo několikaměsíční pozorování a seznámení se s tímto zvířetem, jež mi někdy svým chováním připomíná klokana.
Hopsne, utrhne si několik stébel čerstvé zelené trávy a v poklidu se poživuje. Continue reading →