Proč raději jezdíme na vodní nádrž Dalešice než na vodní nádrž Brno?

Dříve jsem se věnoval rekreačně přístrojovému potápění, avšak v loňském roce (2023) jsem přišel na chuť „kayakingu“. Ne, že by mne to tak pohltilo, ale vždycky jsem si přál vlastní plavidlo, a protože jsme dva, přál jsem si projížďky absolvovat se svou paní.
Vzpomínám, jak jsem se svým nafukovacím plavidlem mapoval hloubku Veselského štěrkoviště a užíval jsem si to. Tedy než jsem ve větru a vlnách zlomil první pádlo. Jak jsem usnul uprostřed vodní nádrže Seč a pomalu mne to bralo k hrázi 🙂 To byly mé první hladinářské pokusy…
Continue reading

Po červené z Tišnova do Veverské Bítýšky a po vodě do Brna – Hudební video 4

Nedávno jsme absolvovali procházku kolem řeky Svratky po červené turistické trase z Tišnova do Veverské Bítýšky a pak dál po vodě do Brna. Je to tak trochu i cyklostezka a i přesto, že zde není téměř žádné stoupání, je poměrně drsná 🙂
Hudbu jsem dal dohromady až později, takže je poměrně krátká. Tentokrát jsem využil patterny o délce 4  bar. 

Continue reading

Výzva – voda do přírody

Poslední léta se naše země potýká se suchem. Rok co rok tady máme zákazy brát vodu na zalévání. Zkrátka neustále s vodou plýtváme a ta dešťová odtéká kanalizací pryč, protože se nemá kde vsakovat. Půda je prostě zastavěná. 
V evropsky významné lokalitě, kterou je rezervace Kamenný vrch známá jako největší stanoviště koniklece velkokvětého (Pulsatilla grandis), uschlo mnoho stromů. Především veškeré modříny a spousta borovic. U nás v Bzenci rostou borovice v pouštním písku, ale když borovice uschne, jde o sucho opravdu výrazné. Stromy ale usychají i jinde. Zkrátka dešťové srážky nestačí potřeby přírody dostatečně pokrýt a když už pořádně zaprší, vyprahlá země vodu nedokáže vsáknout a jsou z toho záplavy.


Continue reading

Den plný zážitků, zkrátka wildlife jak se patří…

Na sobotu jsem vstal nezvykle brzy. Tedy ještě dřív, než byl nařízený budík. Později než do práce, ale stále ještě za tmy. Plán byl jasný.Ateliér v mokřadech
Vzít s sebou trochu více vercajku a pokusit se o krátký „videšot“, abych vyzkoušel, jak mi půjde komentované video přímo v přírodě. Dva stativy, trojnožku ameristep, brašnu, batoh a spoustu dalších věcí.
Plán byl vyrazit do Bzence, mojí domoviny a vydat se k mokřadu, který je poměrně rozsáhlý, a v jeho prostředí natáčet. 74 km autem a 5 pěšky. Z těch pěti se nakonec stalo dobrých patnáct, a že jsem měl panečku naložíno 🙂
Continue reading

Z Valtic do Lednice

Po několika letech jsem opět usedl do sedadla vlakové soupravy. Měli jsme totiž naplánovaný výlet z Valtic do Lednice a to by se pěšky tam a zpět dalo jen obtížně absolvovat. Někdy je zkrátka lepší auto nechat doma.Kočka domácí - valtická
Z Brna do Valtic jede přímý spoj a lístky jsou za přijatelnou cenu. Sice člověk nemá komfort automobilu, což minimálně eliminuje hlučící přísedící a nefouká na vás ze všech otevřených oken, ale tu hodinku se to přece jen přežít dá 🙂
Continue reading

Náhodná setkání

Ačkoliv Kachnička mandarinskájsem vyrazil na fotografování rostlin pouze s fotoaparátem, objektivem Canon EF100 mm f2.8L IS Macro USM, jak už to tak bývá, objevily se před fotoaparátem i jiné scény.
S rostlinkami mi třepal vítr a světlo nebylo příliš příznivé. Buď se jevilo  jako příliš ostré nebo ho bylo málo. Continue reading

Malá Fatra 2008 aneb výlet na Slovensko…

Tento článek jsem našel ve svém archivu. Nikdy jsem jej na webu nepublikoval, pouze byl ke stažení na mém profilu webu spoluzaci.cz, Penzion Pod Oblazoma tak snad dozrál čas, aby zde spatřil světlo světa po tolika letech 🙂 Fotografie v tomto článku jsou jedny z prvních, které jsem svou tehdy novou zrcadlovkou EOS 450D pořídil. Všechny jsou z ruky a bez stabilizace….

Jednoho dne jsem se s kamarádem Ivanem, se kterým se znám již z dob vojenské základní služby, kdy byl chvíli mým podřízeným a po jeho úspěšné „vojenské kariéře“, při níž získal hodnost o dva stupně vyšší, se karta obrátila v jeho prospěch, domluvil na výletě k Jánošíkovým dieram.  Já i má přítelkyně Tamarka jsme vyrazili z Brna do Uherského Brodu v pátek ráno. Auto jsem schoval k Ivanovi do garáže a dál jsme pokračovali jeho novým crossoverem. Continue reading

Jeseníky, ráj pro potůčkáře

Potůčkaření, Fotografování Bílé Opavy - Na fotografii autor článku...možná už jste tento výraz zaslechli, ale třeba nevíte, o co jde. Zjednodušeně řečeno jde v podstatě o fotografickou disciplínu, při níž se fotografuje tekoucí voda. Vodopády, vodopádky, potůčky, potoky, řeky, říčky a bystřiny… Zkrátka vše, kde se dá voda zachytit v pohybu. To je potůčkaření 🙂
Proč zrovna Jeseníky? Protože jsou pro fotografování tekoucí vody z mého pohledu nejlepší. Je zde nejlepší přístup k vodě pro pořízení fotografie. Voda teče zpravidla hned vedle cesty. Většina toho zajímavého je ve stínu stromů či skal.
Je zde nejvíce možností. Ať už zvolíte jakoukoliv oblast Jeseníků, je řádně protkána tekoucí vodou. Byť asi ne tolik jako Beskydy, přesto u mě Jeseníky vedou. Najdete zde také množství úchvatných vodopádů. Jako například na řece Huntavě, Bílé Opavě, Studeném potoce, Poniklém potoce a další… Continue reading

Rešovské vodopády

28. – 30.10.2011

Rešovské vodopády - Nejvyšší z vodopádů. Při plném stavu má výšku až deset metrů...Petrův nápad jet se podívat na Rešovské vodopády do oblasti Nízkého Jeseníku se mi velice zamlouval. Tentokráte to byla ale čistě fotografická výprava a také pánská jízda. Prodloužený víkend sliboval dostatek času na fotografování a předpovědi počasí nevypadaly také úplně špatně, ale věřte předpovědím. Podzimní nálada přírody již byla v plném proudu.
Stačilo zabalit, natankovat a v pátek vyrazit. S Petrem jsme vyrazili z Brna směr Rešov v dopoledních hodinách. Než jsem nakoupil zásoby, Petr si zatím v autě četl na své placaté technologii pro čtení knih.
Ubytování Petr zajistil v krásném velkém Penzionu Nad vodopády, kde je k dispozici restaurace s výborným jídlem a pivem, což musím říct i já, který vypije tak šest piv ročně. Continue reading

Adršpašské a Teplické skály

24.9.2011

Adršpach - Výhled z Křížového vrchu směr KrkonošeKonec léta ještě sliboval slušné počasí, a tak jsme si s Tamčou vybrali pár dnů dovolené. Jako dalšího fotografa jsme s sebou ještě přibrali kamaráda Petra Sovku, který by se sem jen tak nedostal, neboť cesta vlakem do Adršpachu trvá kolem dvanácti hodin a zkrátka zjistíte, že auto je auto. Petr se k nám přidal v Brně a odtud jsme vyrazili směrem na Žďár nad Sázavou, takže chvilková cesta po dálnici. Cesta byla klidná a pohodová a počasí nám přálo. Po příjezdu do Horního Adršpachu jsme Petra vysadili u jeho penzionu a pokračovali jsme dál do Dolního Adršpachu, kde už nás čekalo milé přivítání v Penzionu Adršpach. Continue reading