Předmluva: LIDSKÉ CHOVÁNÍ
Jak se chovat v přírodě si myslíme, že víme všichni. Bohužel se tak většina z nás nechová vůbec. Asi nejznámějším nešvarem a lhostejností jsou všudypřítomné odpadky. Ať jdete jak hluboko do lesa chcete. Třeba i desítky kilometrů napříč, všude narazíte na známky této civilizační choroby. Další v řadě je hluk, který mnohdy předčí cokoli ze zvířecí říše. My si v lese nepovídáme, my na sebe povykujeme, hulákáme, ba co dím, my na sebe přímo řveme!
Sbíráme bez skrupulí cokoli, na co narazíme. Ostružiny, maliny, jahody, borůvky, brusinky, houby. V tom by až tak problém nebyl. My si ale nezobneme, my to přímo žereme. Vysbíráme, co se dá a děláme byznys ze všeho, co se dá prodat. Nebereme tolik, co potřebujeme, ale bereme tolik, co uneseme a ještě to kolem zničíme. To se týká především sběračů borůvek. Continue reading →