ČLÁNKY

9. V Řecku

Psal se den 31.8.02 Se dvěma velkými zavazadly jsem se vydal na dovolenou do Řecka. To větší vážilo kolem 28Kg a to menší už jen 16Kg. Bezpochyby nejtěžší věcí byly dvě tříkilové závaží, ale konzervy se s nimi mohly v klidu rovnat. No snad byly i těžší. Vyrazili jsme tedy z Brněnského hlavního nádraží. Po dvou dnech strávených ve vlaku jsem docela uvítal změnu a to když jsme v Řecké Soluni přesedli na autobus naší cestovky. Dorazili jsme po asi hodině a půl do malé vesnice Nei Pori, známou u nás především tím, že tam tráví léto skupina umělců z naší republiky (AMFORA).Bankomat bych tady asi těžko hledal a obchod, kde brali karty jsem našel pouze jeden. Vysadili nás u pěkného domu s apartmány. Věci jsem musel vláčet až nahoru. Hned první den jsem nechtěl do vody a tak jsem se šel jen projít a obhlednout moře. Vzal jsem si foťák a kameru a vyrazil jsem. Pláže písečné, nikde ani kamínek. Po návratu jsme se museli přestěhovat jinam, protože v ubytování byl nesmírný bordel. Pěšky kolem deváté jsme museli vláčet svoje věci na druhý konec Nei Pori což bylo cca 1,5Km. Znovu do posledního patra. Kolečka od báglu jsem téměř uvařil. Mít tam flašku tak mi asi upadnou. Byla tam jen flaška slivovice pro lékařské účely.

Druhý den ráno se začaly na pokoji objevovat vady, jenž nebyly večer vidět. Vyrazili jsme na pláž na druhou stranu Nei Pori. Nazpět za našimi přáteli. Vzal jsem si sebou vše potřebné. Nevím jak kdo, ale já než se nachystám na potápění, tak mi to docela dlouho trvá. Oblékl jsem si kalhoty T150 od Agamy. Obul botky, rukavice, hloubkoměr, hodinky, odmlžil masku, ploutve a bójku, taky foťáček no a to snad bylo vše. Šnorchl jsem nezmínil, protože ten si hned po vyjmutí z baťohu připínám na masku. Musím ale říct že když byly trochu vlny, tak mi písek trošku zkomplikoval život. Pod membránu ventilu na šnorchlu se dostal kamínek a já ochutnal mořské vody :-) , ale nic vážného. Vyrazil jsem pryč od břehu a asi po 200 metrech jsem si mohl užívat. Když jsem chtěl ale vidět nějaké rostlinstvo, tak jsem musel za bóje. No a to asi dalších 150 až 200 metrů. Mezi bójemi a břehem se pohybovali hezké medůzy s názvem "KOŘENOÚSTKA PLICNATÁ". Tak jsem se pokusil pár vyfotit. Uvidím co z toho bude. Zaplaval jsem si za bóje, neboť jsem měl vlastní. Několikrát jsem se zanořil pro nějaké škeble a taky jsem jen tak proplouval nad travnatým porostem. Pěkně jsem si to užíval. Měl jsem 6Kg závaží a protože jsem nebyl vyloženě přežraný, bylo o trošku více než jsem potřeboval. Zajel jsem do osmi metrů a tam se posadil na dno. Díval jsem se nahoru a teprve ten pohled mi řekl že už jsem docela hluboko. Neměl jsem ještě potřebu se nadechnout, ale počítal jsem s tím, že cesta nahoru taky chvíli potrvá. Postavil jsem se a lehce se odrazil ode dna. Ten pocit šichni známe, je fantastický. Jako bych začal létat. Když jsem pomalu nahoru "uletěl" asi 3 metry, tak jsem začal kopat nohama abych byl nahoře dřív.
Jednoho dne jsem byl daleko od břehu a už jem neviděl ani bóje, které označují konec oblasti pro plavce. Asi 100 metrů odemne plul člun a já blbec na něj zamával. Hned jsem si uvědomil, že by to mohlo vypadat jako signál volání o pomoc a tak jsem použil potápěčský signál na dálku "OK". To ale nepomohlo. Člun se otočil a vyrazil za mnou. Kdo mohl vědět, že jsou to záchranáři :-( Volám na ně že je všechno ok, ale jako by neslyšeli. Zavolali mě ke člunu a já se musel chytit madla. Prohlíželi si mě a já pořád opakoval ok,ok... Snad si mysleli že mám přístroj, nebo něco lovím. Neviděli nic za co by mě mohli potrestat a tak mě poslali nazpět za bóje. O pár dnů později kolegovi hustili do hlavy, že tam nesmí fotit a chtěli po něm pas a kdesi cosi. Lepší je tedy si lodí a člunů nevšímat. Pod vodou je vcelku hovno a ani fotit se tam nesmí ? Tak to je trochu moc. Tato vesnice tam existuje prý asi tak 30 let, takže o nějakých nálezech nemůže být ani řeči. Největší hloubky které jsem dosáhl na nádech bylo něco málo přes devět metrů. Nebylo už na dno tak dobře z hladiny vidět, a tak to dál od břehu už ani nemělo pro mě smysl.
Jednoho dne jsme se s kolegou rozhodli jít na druhou stranu blíže k městečku Platamon. Ten den byli dost vlny, ale tvořili se až tak 60-100 metrů od břehu směrem k pevnině, takže nás na volném moři netrápily. Vydali jsme se směrem k Platamonu. Směrem trochu šikmo, abychom se postupně dostávali dál od břehu. Po asi osmistech metrech jsme na dně uviděli nějaký předmět. Hned mě to nenapadlo že je to kotva. Říkal jsem kolegovi že ji vylovím. Nezdála se mi velká, ale byla docela daleko :-) Rozdýchal jsem se a vyrazil po ni. Vyrovnával jsem tlak s každým metrem abych se nemusel starat :-) Byla jedním hrotem zapíchlá ve dně. Vytáhl jsem ji a začal stoupat nahoru. Musel jsem makat, protože kotvička s řetězem mi moc na pozitivním vztlaku nepřidala, no vlastně naopak a k tomu ještě olověné závaží, no nenudil jsem se :-) Přivázal jsem kotvu k bojce a zdělil kolegovi, že ji vezmu ven. On se dal směrem k přístavnímu molu v Platamonu a já ke břehu. Nechtěl jsem, aby se lanko z bojky utrhlo a tak jsem kotvu nadlehčoval. Pěkně ji to táhlo dolů. Největší problém nastal, když jsem se dostal do vln u pobřeží. Bylo docela těžké doplavat ke břehu a mě už dost bolely nohy, ale rozhodně jsem nechtěl svoji trofej zahodit. Šlo to pomalu, ale na břeh jsem se dostal. Celkem mě to unavilo. Rozhlížel jsem se kde vlastně mám věci. Lidi po mě koukali kde jsem se tam vazal. Vzal jsem ploutve do ruky a vydal se zpátky.

Cesta to byla úmorná. Horko a písek, bořil jsem se do něj nohama jako ve sněhu. Nakonec jsem po několika stech metrech své místo našel. Usedl jsem a schoval kotvu do tašky, abych neskončil někde na policajtech jako ten maník skrze amforu v Chorvatsku, protože nějaký chap na břehu tam po mě dost divně koukal když jsem vylezl z vody. Samozřejmě, že přátelům jsem se nezapomněl pochlubit. Ležela v 7,5 metrové hloubce mrška. Naštěstí je skládací. Hned jsem byl rozhodnutý že si ji přivezu domů. No a taky jo. A tak mám pěknou trofej z Egejského moře :-) Později jsem zjistil na internetu, že se dá pořídit za pouhých 310Kč a hodí se jako pomocná kotva, nebo jako hlavní na lehké čluny ( 2,5Kg ). Každopádně tam neležela dlouho protože je jako nová a řetěz je pomalu těžší než kotva sama :-) V moři krom medůz byli k vidění také mladí kraby, sem tam hvězdice a i nějakého Sumíše jsem v sedmi metrech potkal. Pár ježovek, hejna rybek a nějaké ty škeble a podobně. Ačkoliv bylo na foťáku napsáno plně vodotěsný do 4m. Byl jsem s ním v devíti metrech a přežil to :-) Samozřejmě krátkodobě. Kolega taky našel závěsný motor na člun, ale ten se nám tahat domů nechtělo :-)