ČLÁNKY

2. Potápěčská příhoda aneb...

2001 - Dříve, než jsem vytvořil tyto stránky...

Jednoho dne jsem se domluvil s nějakým chlapíkem přes internet, že se spolu pojedeme potápět. Potřeboval jsem zoufale parťáka pro potápění. Nabídl jsem mu, že zaplatím veškeré výlohy. Za samotné vedení při potápění nic nechtěl. "Nu alespoň ušetřím." Říkal jsem si. I tak jsem měl nachystáno dost peněz a potřeboval jsem si udělat nějaký ten ponor, pro získaní nových zkušeností. Na registrovaný ponor pro pozdější zvýšení kvalifikace to nebylo vhodné, protože volná voda, kam jsme měli namířeno má hloubku proměnlivou. Mezi 4,5 až 7,5m. Po deštích tam může být asi až o 50cm více. Je tam však skvělá viditelnost a to hlavně na podzim. I když na jaře to taky není špatné. Povětšinou jde vidět na dno. Abych to trochu upřesnil, jedná se o staré štěrkoviště, takže k vidění nic moc snad kromě ryb a nějakých potopených věcí od lidí, kteří se tam chodí koupat v létě a pár kusů betonu po těžebním stroji. Údajně jsou tam pořádní sumci, ale já jsem tam ještě žádného nepotkal. Je to na mapě ta malá označená "kaluž" dole vlevo, která zaujímá plochu kolem 16-ti hektarů.

Nový kamarád opravdu přijel. Určitě na tom nebyl špatně, protože přijel autem Lada Niva ( která žere jak kráva ). V kufru plno lahví a taky kompresor s benzínovým pohonem. Ujišťoval jsem ho, že tolik věcí nebudeme potřebovat, že na jednu patnáctku (15L láhev), toho projdeme alespoň půlku. On však odvětil, že se chce podívat i na tu druhou vodní nádrž, když už je tady. Vysvětlil jsem mu, že se tam pořád ještě těží štěrk. Vypadal taky dost zkušeně, o čemž mi hned začal vyprávět. A kde všude byl a kolik má za sebou ponorů. Byl opravdu zapálený pro věc. Něco jsme zakousli v místní restauraci a že bychom měli vyrazit. Namítl, že pojedeme jeho autem. Proti tomu jsem ovšem nic neměl, protože mě by se ty všechny krámy do Škodovky stejně nevešly. Přivezl toho tolik, jako by tu chtěl strávit třítýdenní dovolenou a ještě vycvičit nějaké kurzisty ( rekruty :). Dokonce měl i krásný sucháč. Bezpochyby alespoň za 35 litrů. Já jsem se musel spokojit s polosuchým od tuzemské firmy. Přijeli jsme za pár minut na místo. Kromě asi pěti rybářů na druhé straně tam nebyl nikdo - bylo po dešti. Ještě jednou se mně zeptal "A jak to vypadá v té Ostrožské ?" Zdálo se mu to tady asi malé, nebo málo atraktivní ? To nevím. "Tož," spustil jsem. "já ani nevím, jestli se tam může potápět. Je tam sice čistá voda, ale z jedné nádrže berou pitnou vodu. Ani nevím kolik je tam hloubka. Slyšel jsem, že tak kolem 16-ti metrů a v jednom místě údajně 22 m." Už jsem začínal mít strach, že se na to vykašle a pojede domů. Měl jsem s ním radši zajet někam na lom, jenže já to chtěl prubnout tady a taky to nikde jinde neznám. Neměl to sem zase tak daleko. "A v tý Ostrožský ? Tam je to taky štěrk řikáš ?" A moc vesele se netvářil. Přece jsem ho upozorňoval kam pudem. "Nó, taky štěrk." odvětil jsem a začal se trochu potit. "Hmm, tak rozděláme oheň." Řekl a začal chystat roští. Divil jsem se na co oheň ? Sedl si na šutr k plamínku a z kapsy vyndal plácačku. ( Placatou sklenici s chlastem ). "Tak ukaž co umíš !" Poručil mi a pořádně flašku naklopil. Nestačil jsem se divit. "To se asi už potápět nebude, když chlastá." Pomyslel jsem si. V tu chvíli jsem se probudil. Zjistil jsem, že jde jen o sen ! A že já vůbec nejsem potápěč s přístrojem ( bohužel ). Vedle mě ležel časopis a v něm recenze na automatiku Poseidon JETSTREAM. :-)

No vidíte co se taky může stát. Nejsem potápěč, protože jednak nemám potřebné peníze a pak mám fóbii z každých zkoušek. Mám strach, že bych něco nezvládl a vyhodili mně. Peníze by přišly v niveč a těch není nikdy dost. Snad jednou to překonám a vrhnu se do toho. A taky jsem tak učinil v roce 2003 P* :-) Dnes mám plnou výbavu rekreačního potápěče. (J).