ČLÁNKY

12. Na seneckých jezerech

8.5.2003

Toho dne jsem ráno vyrazil vlakem do Sence na Slovensku nedaleko Bratislavy. Od domu to mám cca 150Km vlakem. Vystupoval jsem až v Senci. Prohlídnul jsem si mapu, kterou jsem stáhnul z jednoho slovenského serveru a vyrazil jsem směrem, který jsem považoval za správný. Na autobusové zastávce jsem si opsal telefonní číslo na taxi pro zpáteční cestu. Místní lidé mi poradili a tak jsem vcelku za krátkou dobu po uražení více než kilometru trefil na to správné místo několik minut po desáté hodině dopoledne. U chaty už stály dvě auta. Zatím ale nebyly klíče, takže jsme nějakou dobu čekali. (V kurzu nás bylo 9 frekventantů a 3 instruktoři. Tyto 4 dny měly zakončit náš kurz na P*). Když všichni konečně přijeli, tak jsme se ubytovali na pokojích. Po briefingu jsme se začali chystat na první ponor ve volné vodě. Instruktoři se s náma spojili úvazkem, abychom se neztratili, nebo při nenadálém zmatku s vyvažováním nevyplavali na hladinu jak špunt :-) (Časy všech ponorů mám v deníku, ale momentálně jej nemám k dispozici je ve svazu na orazítkování). Voda byla fajn a taky celkem čistá. Práce s žaketem byla trošku těžší, protože terén byl složitější než je normálně třeba v moři a to je dobře. Chvílemi jsem se musel odšťouchnout ode dna prstem a jindy zase zatáhnout za vrapovku, abych byl nade dnem tak jak potřebuji. Až po třetím ponoru jsem si začal trochu více zvykat regulovat výšku (hloubku) v určité míře pomocí nádechu.

Druhý ponor byl pro jistotu také s úvazkem, ale už jsme dostávali více volna na prahu viditelnosti. Nevím proč, ale stále jsem se pletl instruktorovi do cesty, čímž jsem komplikoval nejenom sobě celý průběh ponoru. Další ponory již byly bez úvazku a to v jaké poplaveme hloubce-výšce nad rostlinami bylo již jen na nás. Za všechny ponory jsme cestou potkávali štiky, úhoře či okouny což zpestřovalo už tak pěknou podívanou na dno porostlé rostlinkami a mezi nimi tu a tam proplouvaly malé hejna rybek. Musím instruktory a vůbec celou organizaci pochválit. Jednak za výběr skvělého terénu, kde si člověk výborně mohl zlepšovat dovednosti s vyvažováním a také za to jak k nám byli shovívaví a trpěliví. Potápění na Gulášce bylo sice kratší, ale velmi zajímavé. Podél lana jsme pomalu sestoupili do hloubky cca 12,5m. Viditelnost byla řekl bych dost dobrá. Jelikož jsme byli na kamenitém dně, tak nebylo ani co zakalit. Pak jsme plavali k platu. Tam jsme provedli nějaké cviky. Při výstupu podél lana jsme v cca 3m simulovali dekompresní zastávku a po uplynulé době jsme vystoupali na hladinu. Další potápění odpoledne pak bylo zase za chatou. Nebýt toho že jsem si nějakým podivným způsobem povolil levý popruh od žaketu což mě začalo převracet nezadržitlně na pravou stranu a já se zmítal jak žížala v křeči než jsem vše dostal pod kontrolu, tak to byl celkem pěkný ponor :-) Sdílení automatiky a dýchání z octopusu pak proběhlo relativně v pořádku, ale já jsem se sebou stále nespokojený :-)

Po ponoru bylo třeba dopomoci unavenému potápěči ke břehu (simulovaně) a pak se zavřenou lahví doplavat 200m. To mě dost zmohlo. Musel jsem si v tom horku povolit zip na krku :-) V sobotu večer nás čekaly testy. No nevim jak kdo, ale já byl z toho dost nervózní. Byl jsem celkem naučený, ale strašily mne spíš matematické příklady. Ačkoli se jedná o jednoduchou matematiku a byli jsme připuštěni ke zkouškám s kalkulátorem, stejně jsem měl strach že něco zvořu. No a taky jo. V testech jsem udělal jednu chybu a to velice banální. Nepřečetl jsem si pozorně otázku a odpovědi a ve výpočtech to samé. Při přepouštění jsem namísto se dvěma třetinama počítal jen s jednou a tak jsem i když se správným postupem došel k výsledku tuším 13,3 místo 17,7 a tak bych zkrátil pobyt pod hladinou o tento rozdíl. Horší by bylo kdyby se počítalo s časem delším a pak by došel vzduch :-) Například na deko zastávce by to byl pěkný kopanec. No ještě že je tady ten manometr :-) Každopádně jsem prošel a nyní mám konečně vytouženou certifikaci. Jsem velmi rád, že mi instrukora dělal pan Jan Cedidla. (Vlastně oba i Miloš) a taky Honza, jehož příjmení sice neznám, ale to není podstatné. Doufám že se mu už daří lépe. Tímto všechny zdravím a to jak instruktory, tak všechny zúčastněné tohoto kursu. Zdraví Jarda P*. Naučil jsem se hodně nového... Fotografie z kursu jsou k nahlédnutí v Galerii v sekci SENEC. Zvláštní poděkování pak patří jedné nejmenované rodině, jenž měla v kursu největší zastoupení a byli tak hodní že mne dovezli domů autem. Tak děkuji.