ČLÁNKY

1. První dojmy

Moje první dojmy? Z počátku jsem měl trochu strach, ne z toho, že je pode mnou spousta vody a já mám na pase závaží, ale z toho, že jsem závislý na hadici jiného potápěče. Myslel jsem si, že mi uplave, neboť jsem měl ten den ploutve na nohou poprvé a to mi ještě díky tomu, že byly trochu větší odřely nohy. Ale nijak zvlášť moc. Každopádně jsem strach dýchat z automatiky neměl. Těšil jsem se na to a čekal jaké to vlastně bude.

Když potápěči byli v bazénu připraveni na první zanoření, začal se Dalibor (instruktor, který nám dělal teoretickou přípravu) vyptávat kdo půjde první ? Tři instruktoři a tři další lidé. Nevím proč, ale vybral i mě mezi prvními. Seznámil jsem se tedy se svým průvodcem Honzou, kterému mi nepřipadalo vhodné tykat, i když se mi představil jen jménem. Tak teda pan Honza. Znovu mi připomněl základní pravidla. Zeptal se, jestli můžem a já zafuněl do náustku že jo, což jsem doprovodil pokýváním hlavy. Zanořili jsme se asi ve 120cm hloubky. No ale samozřejmě jsem si před prvním ponorem nepřipravil masku, takže se mi mlžila. No nevadí. Teď už s tím válku nevyhraju :-). Pomalu jsem kopal nohama a plaval jsem kousek za Honzou. Poslouchal jsem všechny ty do té doby neznámé zvuky, které vydával regulátor nebo Honzův Inflátor na jacketu, když jsme klesali hlouběji, vyrovnával jsem tlak v uších, ale na masku jsem jaksi zapomínal. Honza mi poklepal na rameno a s dotazem, jestli je všechno v pořádku ! ? Byl jsem z toho tak vyvalený, že jsem úplně zapomněl, že mám každou chvíli signalizovat či je všechno OK, nebo ne. Ukázal jsem, že je a pokýval jsem hlavou. Odněkud se ozvalo zapípání, bylo to dost silné a já nevěděl odkud to je. Myslel jsem, že to byl Honzův počítač. Byli to však moje hodinky. Zdálo se mi zvláštní, že jsem to slyšel jako by odněkud z hora. No ale to už tak ve vodě bývá, že se tam zvuk šíří úplně jinak a líp.

Zdálo se, že kilové závaží mi nestačí. Honza plaval pár centimetrů ode dna a já několik desítek cm. Chytil mě tedy za krk jako králíka a přitáhnul mě víc ke dnu. Ukázal jsem mu, že je všechno ok. Tlak už nebylo třeba vyrovnávat, protože jsme byli v absolutní hloubce bazénu. Pomalu jsme podél šikmého dna začali stoupat. První ponor skončil a já byl nadšený a plný dojmů. Před dalším ponorem mě Honza řekl : "Tobě se mlží maska, dyť ty nic nevidíš !" Ukázal mi tedy jak masku připravit aby se nemlžila. Protože jsem si ji při připínání zátěžového opasku odložil místo na čelo, na hladinu. Kde se vzala, tu se vzala vlnka a maska mi klesla ke dnu, takže efekt proti mlžení zůstal někde u dna bazénu ( taková blbost ! ). Vytáhnul jsem ji tedy, otřepal a nasadil jsem si ji na obličej. "Zakousnul" jsem se do náustku a s pokývnutím hlavy,že jako jo se ponořil do vody. Párkrát jsem se podíval na hodinky a pozoroval jsem stoupající bubliny okolních potápěčů. V rohu bazénu jsem našel starou náplast, ale nemohl jsem ji vzít, protože voda opticky zvětšuje předměty, zdála se být blíže než ve skutečnosti byla, tak jsem musel hodně natáhnout ruku, abych na ni dosáhl. Fuj a hned jsem ji vyhodil...

Třetí ponor byl z počátku v pohodě, Honza se mě zeptal, jestli si chci vytáhnout při ponoru náustek z huby. A já souhlasil. Pomalu jsme plavali a já si vyndal náustek. Vypouštěl jsem malý pramínek bublin tak, jak jsem to četl v příručce pro potápění. Ukázal jsem, že je vše ok. Jenomže jsem se před vyndáním náustku zapomněl více nadechnout a vypouštěním bublinek jsem přišel o větší část rezervy, tudíž mi nezbylo dost vzduchu na profouknutí regulátoru. Když jsme klesaly, tak mi začala téci voda do masky, protože přede mnou ji měl Jirka, takže mi ji rozešteloval. Ovšem chyba byla na mé straně, protože před každým ponorem se má vercajk zkontrolovat a já to neudělal. Napadlo mě, že bych ji mohl vylít. Ovšem neznalost správného a přitom tak jednoduchého postupu mi do masky napustila ještě více vody. Několikrát jsem se snažil vydechovat nosem, ale prostě jsem měl masku příliš odkloněnou od obličeje. Tak voda na místo aby odtékala, vytlačována vzduchem, přitékala a vzduch v klidu vybublal. V masce jsem měl nos ponořený ve vodě a v puse byla taky voda. Dýchal jsem však opatrně. Usoudil jsem, že to asi takhle dál nepude a budu se muset vynořit. ( Musím upozornit, že se takovýmto způsobem stala smrtelná nehoda nezkušeného potápěče, který si nevěděl rady s vyléváním masky ! Ale ne v bazénu. O ní a jiných si můžete přečíst na www.stranypotapecske.cz )
Ukazoval jsem Honzovi, že půjdu nahoru, nevím jestli mě viděl, ale po několika vteřinách (asi 5) jsem začal pomalu stoupat, přičemž se mi pod nohama začala motat hadice regulátoru. Honza si asi mého ukazování nevšiml, protože zůstal někde pode mnou, ale hned mě dohnal. Já taky nikam nespěchal, jen se mi blbě dýchalo. Okamžitě jsem si sundal masku a vylil z ní vodu. Vyndal jsem z pusy regulátor a stručně mu vysvětlil, proč jsem šel nahoru. Ukázal, že zase půjdeme dolů kývnul jsem že jo a ponor jsme dokončili. Zbyla mi však v regulátoru voda, takže jsem do plic zase vzduch probublával přes ni. ( Takový filtr vzduchových nečistot ). Nevěděl jsem, že můžu jednoduše regulátor profouknout a tak se vody zbavit. No trochu jsem Honzovi náustek poslintal, ale snad se na mě nezlobil :-)