ČLÁNKY

10. Na Rumchalpě

Můj dobrý kamarád Tomáš mně pozval na potápění do Krumburského Újezdu na lom nesoucí jméno Rumchalpa. Je to jeden z vůbec nejlepších lomů v naší republice a lokalit jako takových. Je to také především tím, že tento lom je soukromý a nemůže tam jen tak někdo. Lom patří Jičínskému potápěčskému klubu Pinguin. Je v něm nejenom čistá voda, ale také spousta života. Ráno jsme dorazili na místo a čekali na Frantu Pudila a jeho kolegy. Tomáš s ním totiž dohodnul zapůjčení výstroje. Bohužel z nevidomých se nedostavil nikdo, neboť právě probíhala celostátní akce týkající se vodících psů. Na potápění jsem tam byl jen já a Tomáš. Po nějaké době Franta dorazil s dvěma Němci, kolegou Marcelem a ještě s někým...

Franta hned na Tomáše: "Říkal jsi že má takovou průměrnou českou postavu ? Vždyť on mi propadne nohavicí..." ( To jako já... ) A podíval se na své břicho. No to né že by byl tlustý, ale připadlo mi to celkem legrační. Ujistil jsem ho, že neoprén mám. Chybí mi jen flaška, žaket a automatika s konzolí. Fajn. Pověřil Marcela aby se mi pod vodou věnoval. Zašli jsme do auta pro věci a Marcel mi vysvětlil jak to mám dát do kupy. Byl to celkem frkot, takže jsem neměl ani čas fotit :-(Vzali jsme vercajk a šli pomalu k vodě. Opasek jsem si nechal svůj, protože jsem počítal s tím, že mi bude stačit. Na odmlžovač nebyl čas a tak jsem použil letitého potápěčského standardu :-) Voda se zdála velmi teplá. Neohrabaně s desítkou na zádech jsem si obul ploutve. Marcel mi ukázal jak používat inflátor. Vizuálně jsem si zkontroloval jestli mám vše, ale bohužel jsem zapomněl zapnout hodinky :-( Šli jsme dolů ! Abych se neztratil, tak mi Marcel vypustil žaket sám a než jsem si stačil všimnout, tak jsme byli v devíti metrech. Pod náma ještě pár metrů zbývalo ( 3 nebo 4 ). Trochu temno, ale jinak pohoda. Měl jsem neustále problémy s vodorovným držením těla, ale jinak to šlo. V klidu jsem si odfukoval a sem tam jsem nahlídnul na hloubkoměr. Byli jsme v deseti metrech a voda byla o poznání chladnější. Celkem to dost chladilo na obličeji a to hlavně na lících. Pak jsme vystoupali nahoru a dívali se po Tomášovi. Někde v té tmě nás ztratil. Marcel plaval po hladině za ním a pak se vrátil. Šli jsme zase dolů. Když jsem viděl v devíti metrech tu skálu pod vodou, bylo to super. Jak mě chvíli Marcel nedržel za ruku, tak jsem se hned chystal fotit, ale ejhle. Foťák konstruovaný do 4m měl neustále zmáčknutou spoušť a tak jsem ho nemohl použít :-(

Okouni kousek od nás si jen tak pomalu proplouvali a vůbec jsme jim nevadili. Když jsme se vraceli, tak jsme se ještě jednou vynořili a tam mi dal Marcel instruktáž. Pak už jsem se více snažil být ve vodorovné poloze. Cestou nazpět jsme asi 4 metry pod sebou potkali další potápěče. Když někde byly rybičky, tak na ně Marcel nasvítil baterkou, abych si jich taky všiml. Bohužel mému instruktorovi došla baterie v dekopočítači a tak jsme se nedozvěděli jak dlouho ponor trval, jenom mi říkal, že v deseti metrech byla voda 10°C. Připluli jsme ke schodkům a vylezli na břeh. Ponor to byl velmi zajímavý. Už jen proto, že jsem tak dlouho pod vodou ještě nebyl. Už se těším, až se zase někdy na Rumchalpu vrátím....se svým vlastním osvědčením :-)