ČLÁNKY

15. Ledové opojení

17.02.06

V pátek odpoledne jsem přijel ke kolegovi kolem půl druhé. Sice to bylo trochu dřív, ale byl jsem již očekáván. Hodil jsem si baťoh k němu do auta a po chvíli jsme vyrazili. Cílem byla firma ŽPSV v Uherském Ostrohu kde vše bylo domluveno přímo s ředitelem a také mistrem ve výrobě. V areálu firmy se totiž nachází malý rybníček, který vznikl po vybagrování bažiny. Jílové podloží tedy drží vodu a rybníček má v nejhlubším místě hloubku kolem čtyř metrů. Má jak ostrůvek, tak i poloostrov, který velice znesnadňuje proplutí z mělčí do hlubší části.

Velice milým překvapením a to obzvláště pro mě bylo, že rybníček byl již k potápění připraven. Tedy jinými slovy jsou v něm vysekány dva otvory, které jsou neustále udržovány. Oba otvory jsou zhruba o rozměrech 170 x 100 cm. Což nejenom ulehčilo spoustu práce, ale především času. Led dosahoval tloušťky kolem třiceti centimetrů.

Auto jsme nechali co nejblíž to šlo. K rybníčku je to sice asi jen 60 metrů, ale je třeba projít klikatou cestičkou mezi betonovými výrobky firmy. Nejprve jsme nanosili věci k nejbližšímu otvoru a pak se šel kolega převléct do sucháče. Já si jenom přezul boty se širší podrážkou, abych měl na ledě větší stabilitu, když budu vytahovat výstroj z vody.

Na první fotografii je kolega s ředitelem závodu. Laďa se připravuje na svůj první letošní ponor pod ledem. Teplota vzduchu je kolem dvou stupňů. Optimisticky konstatujeme, že na tak malém prostoru se člověk nemá kde ztratit, ale přesto nezanedbáváme hlavní povinnosti. Z pohledu do obou děr se zdá voda solidně čistá. Na rybník s kapry úctyhodné, ale je třeba brát v úvahu, že ryby teď v zimě spí a příliš se nepohybují.

Výstroj je v pořádku a tak nezbývá než pomoci kamarádovi všechno popřipínat a zkontrolovat. Nezbytnou součástí výbavy Vladimíra je do takovýchto podmínek také přilba s čelovkou, neb rybníček je poměrně mělký v některých místech a tak je třeba dbát na bezpečnost. V první chvíli kdy se kolega zanořil jsem podle výstroje viděl téměř až na dno. Hloubka pod první dírou byla cca 150 cm. Ovšem všude to nebylo takové. Podle toho co mi Laďa povídal a co jsem se pak přesvědčil večer na vlastní oči byla viditelnost v zelené vodě kolem půl metru. Snad na to má vliv nedostatek slunečních paprsků.

Jak se zdálo, tak i letos byl problém s těsností rukavice. Ovšem tentokrát té druhé. Přesunuli jsme výstroj k druhé díře. Snažil jsem se "O"kroužky rukavic očistit, ale asi by je to chtělo vyndat. Při vynoření bylo vždy důležité vytáhnout cajk tak, aby mohla být hadice k suchému obleku stále připojena. Pak se odpojí s tím, že se musí dávat pozor na to, aby do ventilu sucháče nevnikla voda. Je to velice nepříjemné. Na to má kolega připraven igelitový pytlík s "O"kroužkem, který jsem měl v kapse připraven.

U druhého otvoru v ledu jsme postupovali stejně. Nakonec pro snad ještě horší viditelnost kolega kameru odložil a plaval na druhou stranu obhlídnout terén. Říkal mi že bez provazu si to nedovede představit. Viditelnost byla tak špatná a voda temná, že bez provazu by se těžko hledal otvor. Nakonec se nechal jen unášet a já jsem ho přitáhnul k díře.

Z počátku se mi zdála voda celkem snesitelná, ale když jsem v ní měl ruce tak minutu, už to nebylo to pravé ořechové. Po potápění už to šlo rychle. Navinout špagát, vyždímat rukavici, odnést vercajk do auta. I když jsem se do vody nedostal, i tak to byla zábava. Už jen ty přípravy, syčení vzduchu a bublání...

Alespoň jsme zjistili, že rybníček není lokalita vhodná pro potápění a příště se pod led jde na Veselské štěrkoviště.