Jak jste si určitě všimli, tak při potápění na nádech nepoužíváte přístroj. Před ponořením musíte zadržet dech (kdybyste to neudělali, museli byste brzy pospíchat zpátky na hladinu). Většina lidí nedokáže zadržet dech déle než minutu, hlavně když provádějí něco, co vyžaduje mnoho energie, jako například plavání pod vodou.

Abyste vydrželi déle se zadrženým dechem, můžete použít hyperventilaci, která dočasně potlačí potřebu dýchání. Záměrná hyperventilace není nic jiného, než tři nebo čtyři hluboké, prudké nádechy před ponorem. Po hyperventilaci trvá déle, než člověk cítí potřebu znovu se nadechnout, proto je možné zůstat pod hladinou déle.

Hyperventilace funguje proto, že potřeba dýchat vzniká nárůstem množství oxidu uhličitého v těle, nikoliv z nedostatku kyslíku. Ty tři nebo čtyři nádechy sníží hladinu oxidu uhličitého v těle pod normál, a proto když zadržíte dech, trvá déle, než jeho hladina vzroste natolik, aby opět automaticky spustila dýchání.

Jestliže jste to ještě nikdy nezkoušeli, budete překvapeni, jak dobře hyperventilace funguje. Je však důležité, aby jste ji omezili jen na tři nebo čtyři nádechy. Nadměrná hyperventilace - více jak tři nebo čtyři nádechy může být nebezpečná, protože sníží hladinu oxidu uhličítého natolik, že tělu dojde kyslík dříve, než se dostaví potřeba nádechu. To by mohlo vést k náhlému upadnutí do bezvědomí - bez varování - a utonutí ! Proto hyperventilaci nepřehánějte !

Kromě omezení hyperventilace na tři nebo čtyři hluboké, prudké nádechy, by si měl potápěč alespoň na minutu odpočinout, než se zase ponoří, aby mělo tělo čas obnovit svou normální hladinu kyslíku. Jakmile pocítíte únavu, malátnost nebo závratě, přestaňte se potápět. Vznášejte se na hladině a odpočívejte.

Možná znáte i vůlí neřízenou hyperventilaci jako následek strachu nebo stresové situace, které způsobují, že člověk začne dýchat rychle a povrchně. To vede k dýchacím potížím a přispívá k vyčerpání a pocitu nedostatku vzduchu, o kterém již byla řeč. Používáte-li správně potápěčské techniky, obvykle se takovému stavu vyhnete, ale pokud se vám stane, že zareagujete na stres a pocit strachu tím, že začnete rychle a povrchně dýchat, přinuťte se zastavit se, začít dýchat pomalu a uvolnit se.

Nuže zanořením po hlavě se dostanete pod vodu a do směru ke dnu rychle a s minimální námahou. Provádí se takto : Vznášejte se na hladině obličejem ve vodě a dýchejte trubicí. Začněte plavat vpřed a ve stejnou dobu proveďte hyperventilaci ( ne více jak tři nebo čtyři nádechy ), poslední nádech zadržte. Pak se ohněte v pase, hlavu a paže nasměřujte dolů a využijte své setrvačnosti k tomu, abyste zvedli nohy nad hladinu. Zvedněte je co nejvýše a co nejvíce je napřimte, aby vám vlastní tíha pomohla ke dnu. Jakmile se ploutve ponoří pod vodu, začněte jimi kopat a přitom vyrovnávejte tlak v uších a v masce. Tlak v masce vyrovnáte tak, že do ní nosem trochu fouknete. Když zvednete nohy, můžete si pažemi pomoci s udržením rovnováhy, ale jakmile budete mít ploutve pod hladinou, používejte pro plavání jenom je. Pokud nemáte závaží, budete mít pod vodou poněkud pozitivní vztlak a tak budete muset plavat, abyste se pod hladinou udrželi.

Zatím co jeden potápěč je pod vodou, jeho partner zůstává na hladině a pozoruje ho ( Je-li tam ovšem tak dobře vidět...) Totéž budete dělat vy, až váš parťák bude pod hladinou. Tato technika střídavých ponorů je dobrá proto, že když se potápěč, který je právě pod vodou, dostane do nesnází, může mu partner, který zrovna normálně dýchá, přijít na pomoc.

Až budete plavat podél dna, pohybujte se pomalu, abyste šetřili kyslík. Když se uvolníte a soustředíte na něco svou pozornost, budete překvapeni, jak dlouho pohodlně vydržíte na jeden nádech pod vodou.

Při výstupu na hladinu zvedněte jednu ruku nad hlavu, dívejte se nahoru a pomalu se otáčejte, abyste viděli na hladinu na všechny strany. Zvykněte si vyhledávat nad hlavou překážky, jako jsou čluny nebo jiní potápěči. Než dosáhnete hladiny, měli byste být schopni profouknout šnorchl metodou výtlaku.

PROFOUKNUTÍ ŠNORCHLU METODOU VÝTLAKU

Šnorchl lze zbavit vody prudkým výdechem. Na to však potřebujete šnorchl buď úplně bez ventilu na vyfukování vody, nebo s relativně malým ventilem.

Profouknutí trubice výtlakem se provádí takto : při výstupu se dívejte ke hladině, zakloňte hlavu tak, aby horní část dýchací trubice byla níže než náustek. Hlavu nechejte během výstupu zakloněnou, dívejte se směrem k hladině a během posledního metru nebo metru a půl výstupu vydechujte do trubice. Vydechovaný vzduch vytlačí vodu ven jejím horním otvorem.

Až dosáhnete hladiny, pokračujte ve výdechu a pomalu vracejte hlavu zpět do polohy, jako když plavete na hladině. V dýchací trubici tak nezbude žádná voda, ale přesto použíjte metodu kontrolovaného dýchání a první nádech proveďte opatrně, kdyby v trubici přece jen pár kapek zůstalo.

U šnorchlu s ventilem na vyfukování vody by metoda výtlaku nemusela být účinná z toho důvodu, že jak byste při výstupu do trubice vdechovali, vzduch mohl odcházet tímto ventilem, místo abý vytlačoval vodu. Mohla by však fungovat při plynulém vydechování do dýchací trubice s malým ventilem, protože vzduch by jím nemohl unikat tak rychle, jak byste do trubice vdechovali, takže trubice by se stejně zbavila vody. Pokud nemůžete svůj šnorchl zbavit vody metodou výtlaku, protože vzduch uniká ventilem příliš rychle, nedělejte si s tím starosti. Pokud má vaše trubice ventil, je velice snadné ji profouknout prudkým výdechem po návratu na hladinu.