Dříve jsem se věnoval rekreačně přístrojovému potápění, avšak v loňském roce (2023) jsem přišel na chuť „kayakingu“. Ne, že by mne to tak pohltilo, ale vždycky jsem si přál vlastní plavidlo, a protože jsme dva, přál jsem si projížďky absolvovat se svou paní. 
Vzpomínám, jak jsem se svým nafukovacím plavidlem mapoval hloubku Veselského štěrkoviště a užíval jsem si to. Tedy než jsem ve větru a vlnách zlomil první pádlo. Jak jsem usnul uprostřed vodní nádrže Seč a pomalu mne to bralo k hrázi 🙂 To byly mé první hladinářské pokusy…
VLASTNÍ PLAVIDLO
Dnes si můžete všechno půjčit a je to super, protože k dispozici už jsou nejenom pramice a šlapadla, ale také kajaky, kánoe, paddleboardy a další plavidla. Výhoda je, že se nemusíte o nic starat a dostanete osvědčenou kvalitu, o kterou pečuje někdo jiný.
Jenže když máte něco svého, pak vás nelimituje čas, kdy je půjčovna otevřená. Nemusíte spěchat, aby se na vás nečekalo a klidně si můžete zastavit někde na ostrově, dát si oběd, zaplavat si, prohřát se na slunci a plout dál, až se vám bude chtít a ne proto, že už vás tlačí čas zavíračky, a já prostě tyto limitní situace nemám rád. V neposlední řadě vás nelimituje místo. Stejně jako vzduch do potápěčské láhve vám nafoukají jenom někde (a to těch míst je jako šafránu), tak také půjčovna není u každé vodní hladiny a už vůbec ne na každém břehu 🤷♂️
Velice se mi zalíbil kajak od společnosti AQUAMARINA Tomahawk Air-K440, v té době modelová řada 2022.
I když není nejlevnější, moc se mi zamlouval. Místo pro dvě osoby, přepravní batoh, (skladnost a snadná přeprava jsou pro mne důležité).
Slušná kajakářská pádla (takový základ na osahání, abychom zjistili, co budeme potřebovat), výkonná pumpa, kdy každou ze tří částí drop stitch konstrukce jste schopni nafouknout za cca 40 vteřin na pohodu (rychle za asi 15 vteřin).
Vynikající pevnost po nafouknutí zaručuje drop stitch konstrukce a tlak do deseti PSI. Já foukám cca na 8 PSI podle síly sluníčka a chladné vody. Zkrátka je kajak pevný jako prkno.
Také materiál RIPSTOP, který se po případném proděravění dále nepáře a má sám o sobě velmi slušnou odolnost, byl jedním z mnoha plusů při výběru.
Věděl jsem, jak a kde se budu plavit, takže dvě flosny, které vám sice zvýší ponor a budete potřebovat o něco hlubší vodu, ale podrží vás ve směru a kajak je mnohem stabilnější de-facto ho nelze převrhnout, montuji vždy. Má to smysl na jezerech a přehradách, a to je moje kolbiště. Kajak Aqua Marina Tomahawk AIR-K440 je sice spíš určený pro zkušenější vodáky, ale neznamená to, že si s ním neužije i začátečník jako já.
Bylo vybráno. Nejsem však zvyklý věci podceňovat a stejně jako si na kolo beru rukavice a přilbu, na vodu si beru vestu. Je to to nejmenší. Člověk si může říkat, že je kousek od břehu, že to doplave a tak podobně, ale mohou nastat situace, které vám to pořádně zkomplikují. Například vlny od skútru, lodě, či člunu.
Vybral jsem takové vesty, aby měly na zádech kapsu pro vak s vodou.
Camelbak totiž používám více než 15 let a znám jeho výhody jak na kole, tak při turistice či fotografování a v kajaku se ta výhoda zase potvrdila – jednoduchost, s jakou se můžete napít. Čili volba padla na vesty ION Booster X SZ seaweed, které se mi líbí i designově. 
Rád se učím z chyb ostatních, a tak když jsem viděl několik videí, kde z mně neznámého důvodu došlo k převrácení kánoe a „rozkutálení se“ celého nákladu po klidné hladině řeky, řekl jsem si, že takto tedy ne.
Vyrobil jsem si tedy na mé vodní vaky Aquqmarina 10l a 20l úvazky, které jsou dostatečně dlouhé, aby oba členové posádky mohli mít ten který vak u sebe (větší je uložen vzadu a menší vpředu a každý se podává jinou stranou kvůli umístění provazů), a oba konce jsem opatřil lehkými karabinami z titanové slitiny od firmy Keith Titanium, od které mám několik kusů cestovního nádobí a dřívkař.
Kotva – kilový pytlík z cordury s olověnými broky (normální potápěčská zátěž), je přivázána napevno a provaz je podstatně delší, což umožňuje snadné přivázání ke stromu u břehu. Dále jsem vybavil opěrné válečky pro nohy dvojitými (oboustrannými karabinami), které značně usnadňují a urychlují jejich montáž, než pokaždé provlékat popruh okem a následně přezkou.
Vozím s sebou také baterku se stroboskopem, kdyby se setmělo, či padla mlha, neboť na vodě je někdy opravdu čilá doprava. Potápěčský nůž na vlasce atp., a samozřejmě opravnou sadu. Později pro jistotu přibylo i tažné lano na doporučení odborníka v případě, že by nějaký plavec měl potíže. Také má háček na pádle zrcátko 🙂
KAM VLASTNĚ NA VODU?
Pochopitelně jsem zkoumal okolní vody. Možnosti parkování, aby ta vzdálenost nebyla s cca třiceti kilogramy na zádech a v rukou se vší výbavou až příliš vyčerpávající. Našel jsem pár lokalit, které se mi zamlouvaly. Tedy lokalit se „stojatou“ vodou, kde bych se pro začátek, než to chytnu do ruky, cítil dobře a bezpečně. Tak nějak s obavami jsem se vydal na svou první květnovou vodu na vodní nádrž Dalešice na řece Jihlavě, s hloubkou až 85.5 m. Viz video.
Vše, co šlo, jsem si nastudoval virtuálně, ale neměl jsem ani ponětí, jaké to tam bude a jestli mi plavba vůbec půjde. Protože jsem byl napoprvé sám, dal jsem si zadní sedák na dvojici suchých zipů maximálně dopředu a na příď jsem umístil oba vodní vaky s jídlem, náhradním oblečením, dekou. Dozadu batoh od Kuňky, (tak jsem svůj kajak pojmenoval – Kuňka – K440 (440 mm délka)).
Překvapivě to šlo velmi dobře i proti větru a velice jsem si to užíval. Voda 3.5.2023 nebyla sice nejteplejší, ale výborně mi plní službu můj klobouk jednotek U.S. Rangers, abych si neházel vodu za krk 🙂 Prostě paráda! Celou vodní nádrž jsem měl jen pro sebe. Nádherně čistá voda, famózní útvary a překrásná příroda. Bralo mi to dech a ta samota, nikdo na dohled, byl pocit jednak úžasný, ale také trochu skličující a tak jsem příliš daleko neplul, jen několik kilometrů.
První cesta pro moji paní byla plná obav. Ještě s vědomím, že jde o nejhlubší vodní nádrž v republice to bylo z její strany s nedůvěrou ke Kuňce, ke studené vodě a tak vůbec. Ale viděli jsme ledňáčka, modré nebe se v klidné hladině úžasně odráželo a moje paní si pádlování zamilovala. 
Vodní nádrž Dalešice jsme si velmi oblíbili a když je hezky, vyrážíme tam tak často, jak to jen jde. Motorové čluny, skútry a lodě nám příliš nevadí. Snažíme se navzájem se respektovat a vlnám se stavíme vždy přídí nebo zádí. Podle toho, co je v tu chvíli výhodnější. Respektujeme dopravní značení, byť je většina značek spíše pro motorová nebo malá rekreační plavidla, a vždycky si naši vyjížďku skvěle užijeme.
Je zde díky zhoršené přístupnosti ze souše spousta místa jak pro vodní sporty, tak pro odpočinek.
Zde můžete mrknout na aktuální teplotu vody.
Vstup do vody z přístavu je v podstatě dokonalý a ani zaparkovat auto většinou nebyl problém, byť se i zde najdou lidé poněkud ducha mdlého a zaberou několik míst pro sebe díky své lenosti a hlouposti. Navíc auto a vlek nechají u vody, aby zase nemuseli couvat a znesnadní tak práci ostatním 🤷♂️
Zde můžete mrknout na aktuální stav hladiny.
PROČ NE VODNÍ NÁDRŽ BRNO?
Vodní nádrž Brno je úžasná přehrada na řece Svratce, která je lemována skalami, ale je zde mnoho problémů, které mne k návštěvě vodní hladiny s naší Kuńkou nijak nelákají. Předností této přehrady je pouze její blízkost. Poté už jsou pouze negativa. V první řadě je takřka nemožné zde zaparkovat auto, které je navíc pět metrů dlouhé a dva metry široké. Je tady zkrátka pořád plno. Takže si nemůžete říct, teď si tam zajedu…
Na vodní hladině je tak silný provoz, a to nejenom dopravních lodí DPMB, ale také jiných lodí a plachetnic, že je velmi obtížné se někam dostat tak, abyste vy, kteří máte pohon za své, nezkřížili cestu někomu, kdo jede po větru nebo s motorem.
Řada lidí se zde učí zvládat plachetnici či windsurfing a viděl jsem momenty, kdy ke kolizi příliš nescházelo. Do toho zde máte plavce a neustále troubící MHD, které jakožto motorová loď s největší ovladatelností si nárokuje absolutní přednost přede všemi. Dodržet odstup mezi loděmi, které křižují přehradu od přístavu k přístavu v obou směrech, je zkrátka nemožné. Podle předpisů a značek můžete vplout pouze do oblasti, kde se nachází přístav Rokle. Dál může pouze MHD se svými loděmi. Je to z toho důvodu, že zde není dostatek místa pro další vyhýbání. Jedna loď pluje k hradu, druhá od hradu a vy jste překážka 🤷♂️
Od dob, kdy Ústavní soud zrušil městskou vyhlášku, která zakazovala provoz motorových člunů, je to ještě horší. Mohou sem malá plavidla s výkonem do 10 kW a jezdí klidně ve skluzu. Značku u Rokle, zakazující vjezd naprosto ignorují. Viz toto poměrně zdařilé video, kde se sám autor usvědčuje 🤷♂️🙂…
(Stejná plavidla se spalovacím motorem do 10 kW mohou i na Nové Mlýny. Vranov je však zapovězený Povodím).
Vím, že se zákaz často porušuje a asi to nikdo moc neřeší, ale neznamená to, že je to správně. Takže na plavení do Veverské Bítýšky proti proudu raději zapomeňte. Když se budete držet mimo trasy MHD, bude kolem vás doslova „přeplachtováno“ a dobrý pocit z toho mít nebudete. Natož abyste si to užili.
Co se týče čistoty vody, už jsme si z vodní nádrže Brno vařili kávu a já tu vodu pil přes filtr a musím říct, že je mnohem čistší, než v předchozích letech. Ovšem čistotě vody vodní nádrže Dalešice je to pořád na hony vzdálené…
Romantiku tedy na vodní nádrži Brno uprostřed sezóny nehledejte. Tam je to fakt pasé, když je tam tak „přelodněno a přelidněno“.
