Nějaký rok už uplynul od naší poslední návštěvy Bílých Karpat. Naposledy jsme zde byli za orchidejemi s Petrem Sovkou a se zesnulým panem Miloslavem Šimlíkem a podařilo se nám navštívit několik lokalit, kde jsme nalezli to, co jsme hledali – orchideje.
Letos mi Petr dal echo, že je správný čas několik lokalit opět navštívit a zhlédnout tak některé druhy v mém případě úplně poprvé.
SOBOTNÍ RÁNO NEBO DOPOLEDNE?
Ranní vstávání mi nedělá dobře a v sobotu obzvlášť, když mám vstávat mnohem dříve než do práce. Protože mě ale toulky v přírodě s fotoaparátem naplňují, nepříjemný pocit z brzkého vstávání se rychle vytratí.
Vyrážíme poměrně pozdě, ale i přesto jsme na místě dříve, než jsem původně avizoval Petrovi, že budu moci dorazit.
Poblíž místa, kde necháváme auto, jsme si všimli dvou polských fotografů, kteří zřejmě právě skončili a jeden z nich promazával fotky. Nás si ani nepovšimli. Fotoaparáty jsme nechali prozatím v batozích a pokračujeme dále pěšky. Stín stromů nepropouští jen sluneční paprsky, ale komplikuje příjem signálu Petrova GPS zařízení, to nás však nikterak nezdrží a Petr intuitivně určuje správný směr.
Cesta vede podél louky a v povzdálí klokotá potůček. V blátě jsou otisky stop zvířat a poté i naše. Před kopcem odbočujeme doleva. Mezi stromy vytahuji fotoaparát. Po chvíli překračujeme potůček a pěšinou jdeme do kopce.
Obdivujeme překrásný kosatec různobarvý (Iris variegata). Kousek dál se nachází ještě nerozkvetlý rudohlávek jehlancovitý (Anacamptis pyramidalis) a opodál další.
Do pravé ruky fotoaparát, do levé difuzér a zkouším nerozkvetlého rudohlávka zaznamenat. S obtížemi se mi to daří. Jako dokumentační foto fajn, je však třeba se na místo vrátit později a zaznamenat rudohlávka v plném květu. Nalézám několik dalších kosatců různobarvých (Iris variegata), ale pro fotografii je umístění složité. Padla mi do oka i chrpa horská (Cyanus montanus), která krásně zářila v zeleni. Protože je to poměrně nízká rostlina, bylo pro mě obtížné ji kloudně zaznamenat shora.
Vzdálenost mezi květem a jejím podrostem, tedy rozličnými travinami, byla velmi malá.
Naproti tomu, aby se květ vlezl do záběru, jsem musel mít objektiv vzdálený minimálně dvojnásobně než byl od květu podrost. Nevycházelo z toho tedy žádné pěkné pozadí. Navíc bylo jasné, že to fotografii bude slušet ve čtverci.
Petr nám ukázal výskyt několika kousků hlavinky horské (Traunsteinera globosa), která byla v nedalekém sousedství kosatce sibiřského (Iris sibirica), který je opravu krásný, ale nachází se v nefotitelně hustém prostředí listů a trav. Naproti tomu stanoviště hlavinky bylo lehce přístupné a jednotlivé rostlinky se vyskytovaly na několika metrech čtverečních.
Tento druh orchideje, zdánlivě podobající se divokému česneku (opravdu jen zdánlivě), jsem viděl vůbec poprvé. Proto jsem si neodpustil několik dokumentačních záběrů.
Přišli jsme ze stezky na cestu a nějaký čas po ní pokračujeme nahoru do kopce. Tu a tam poblíž cesty zahlédneme další nerozkvetlé rudohlávky. Nahoře na kopci otáčíme zpět. Je čas navštívit další lokalitu.
S mobilním telefonem nebylo moc řeči a začínal se tvářit vybitě, a tak jedeme více méně po paměti 🙂 Po chvíli hledání jsme v obci našli tu správnou odbočku. Parkujeme pod kopcem a dál se vydáváme rozmáčenou cestou do kopce. Zpočátku se nám žádné orchideje na loučce úzké jako nudle nedařilo najít, ale věděli jsme, že tady někde jsou a nebude je možné tedy přehlédnout.
Polední slunce pekelně pálilo a byť jsme před několika minutami vylezli z auta, uvítal jsem možnost si batoh sundat ze zad. V takových podmínkách už ani nemám chuť fotografovat. Jen si sednout a nabírat síly. Když jsme našli první kousky, únava šla na chvíli stranou. Sice lehce pofukoval vítr, ale zkusit se to musí. Difuzér do levé, fotoaparát do pravé ruky a na kartu se zapisovaly první snímky. Nejlepší nález učinil Petr.
Tořič čmelákovitý (Ophrys holoserica), ukrytý mimo louku, byl opravdu krasavec. Tedy bylo zde více exemplářů, ale svůj čas jsem pověnoval jedinému, tomu nejlépe dostupnému. Sice zem byla promáčená, ale ležet několik minut v bahně mi v tom horku nijak nevadilo.
O chvíli později jsme o něco výše nalezli u křoví pár rostlinek – vstavač vojenský (Orchis militaris), ovšem pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea) na lokalitě byla nejhojnější. Také nás potěšila další orchidejka – vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), který díky svým skvrnám na okvětních lístcích a pysku mi dal při determinaci docela zabrat.
Po snahách v tom pařáku něco kloudně zachytit jsme pomalu sešli zpět k autu. Padlo rozhodnutí, zastavit se v restauraci. 
Jako řidič jsem byl odkázaný na kofolu, ale dobře vychlazený nápoj udělal stejnou službu jako pivo. Chvíli jsme rozjímali na lavičce se sluncem nad námi. Měl jsem už docela dost a pokračovat v dalším fotografování mě již nijak nelákalo. Raději bych si lehnul 🙂
Nakonec jsme ale vyrazili na ještě jednu lokalitu. Sluneční paprsky začínaly pomalu slábnout. Odbočili jsme ze silnice a přejeli přes potok na kvalitní polňačku a kousek pod svahem jsme auto nechali. Kopec a stromoví na místo již vrhaly stín, a tak jsme počítali s tím, že auto už nebude tak vyhřáté.
Vydali jsme se k úpatí kopce a přes úzký pás listnáčů jsme se dostali k rozlehlé louce. Kopec nebyl ani vysoký, ani příliš prudký, přesto mi dával dost zabrat. Každý krok mi připomínal únavu mé konstrukce a jediné co se během dne měnilo, bylo množství vypité vody z Camelbacku a tím pádem i úbytek hmotnosti zavěšeného zavazadla na mých ramenou.
Přišli jsme na stínem zahalenou louku. Celkem nic zajímavého až na kuličky, které čněly vysoko nad travnatý porost. Nebylo pochyb. Jednalo se o hlavinku horskou (Traunsteinera globosa), která své kolegyně z prvně navštívené lokality přerůstala jak výškou a velikostí květu, tak také množstvím na lokalitě.
Jen jsem koukal a nechtělo se mi ani sundat z batohu stativ.
Nesundal jsem jej za celý den, tak i teď to bez něj zvládnu. Sice nám s květy dost zahýbal vítr a tak výsledná fotografie byla i trochu o náhodě, ovšem to by Petr nesměl mít s sebou klip na přidržení stonku rostlinky. Tím si mnohé usnadnil a vyvaroval se tak fotografiím, kdy vám květ díky závanu větru uhne z ostřícího bodu nebo kompozičního záměru.
Nezdrželi jsme se dlouho a po fotografování hlavinek a housenky jsme se odebrali zase zpět dolů, kde se při kraji louky podařílo najít několik rostlinek bradáčka vejčitého (Listera ovata), po kterém se procházeli mravenci 🙂 Pěkně se schovávaly na okraji louky a tvářily se nenápadně v hustém zeleném porostu. Na fotku nic moc, ale byli jsme rádi za tento nalezený druh. Výprava se chýlila ke konci.
Poznámka: Domů už scházelo něco přes sto kilometrů. Petra jsme vysadili doma a dál pokračovali se zastávkou u mých rodičů zpět do Brna. Upřímně jsem měl celkem dost a ani káva mi nebyla příliš platná, nicméně za volantem jsem neusínal 🙂
V článku se záměrně vyhýbám přesným názvům a označení lokací z důvodu ochrany tamní přírody. Bílé Karpaty jsou velkou oblastí, ale lokality, na nichž se orchideje vyskytují, často zaujímají rozlohu jen několik metrů čtverečních.
