2.3.2013

ZA MAKREM NALEHKO
Krásné sobotní počasí v předjaří nenechá asi nikoho posedávat doma. I já, který nejčastěji dopřává nohám klid, jsem vyrazil se svojí ženou na procházku do Arboreta v Brně. Nebral jsem si téměř nic. Jen jeden fotoaparát s makroobjektivem, blesk s rozptylkou a náhradní baterie, to kdyby bylo nejhůř, balonek na ofuk a štěteček a nakonec sadu odrazných desek. To kdyby bylo ještě hůře 🙂
Vstoupili jsme hlavním vchodem, který jako jediný byl otevřen, a jak už se dalo očekávat, nebyli jsme zde sami. Dokonce v budově s orchidejemi byla fronta až ven. To nás ale nijak nezaskočilo a já hledal, co se dá fotografovat venku. Netrvalo dlouho a objevili jsme první kvítky. Ať už to byly sněženky, které zpestřovaly listím zapadanou půdu, nebo mezi skalkami čemeřice černá či talovín zimní o kousek dál a mnoho dalších rostlin.

SETKÁNÍ S FOTOGRAFEM
Když hledám motivy pro makrofotografii, je to poměrně snadné. Obzvláště v tak rozsáhlé a klenotů plné zahradě. Když jsem se snažil zachytit suché stonky rostlin s pro mě zajímavým pozadím, přistoupil ke mně starší pán s malým starším coolpixem a začal mi radit něco ve smyslu že je to suché a to beze srandy, čehož jsem si také v průběhu vybírání motivu stačil všimnout 🙂
Spustil o svém fotoaparátu, jak je skvělý a jaké dělá parádní fotografie. Ukazoval mi možnosti zoomu a chtěl po mně, abych mu ukázal možnosti svého zoomu. To ovšem nebylo možné, neboť pevná stovka má pevné ohnisko a snad proto je slengově nazývána pevnou 🙂 Vysvětlil jsem mu, že mám makroobjektiv a lampa, kterou fotografoval, je pro mě příliš daleko.
Ukázal mi sadu svých fotografií, načež jsem musel utrousit pouze poznámku: „Vy jste byl uvnitř, tak to je dobrý.“ Výsledky jsem nijak nekomentoval, neboť mé výsledky nejsou také na extra úrovni a není doba dávno minulá, kdy jsem i já pobíhal s kompaktem a v pozadí květin jsem měl rám okna či květináč.

Vychvaloval kompaktík tak, že by klidně mohl dělat prodejce Nikonu (možná i byl :-). „Nemusím tahat žádné brašny, objektivy a ochranku, aby mě neokradli..“ byla jeho slova. Vysvětlil jsem mu pár základních maličkostí, proč mám takový fotoaparát a na dotaz, jestli mu stačí 10 000 000 pixelů rozlišení a kolik mám já, jsem jen zvedl obočí. Odpověď byla prostá. „Pokud neděláte zvětšeniny na zeď, bude vám tato hodnota plně postačovat“. To že mám 18Mpix jsem ještě stačil zlehčit tím, že jsem řekl, že ani nevím kolik to má a že kvůli tomu jsem to nekupoval. Uvedl jsem několik pro mě důležitějších důvodů a vysvětlil mu je.
Pánovi to zřejmě začlo šrotovat v encephalonu a možná začne o zrcadlovce přemýšlet 🙂 i když si ji stejně asi nekoupí z výše uvedených důvodů, které uvedl jako plusy pro kompakt. Manželka říkala, že to byl můj první workshop 😉 To bych se pánovi musel věnovat komplexněji 🙂

CO NAPADNE VÁS, NAPADLO JINÉ JEŠTĚ DŘÍV…
Co mi příjde zvláštní je, jak se lidé začnou přidávat. Když jsem se odhodlal fotografovat šafrán ve spadeném listí, přičemž bylo potřeba „difuzovat“ sluneční světlo, přistoupilo ke mně hned několik lidí a někteří se pokoušeli také fotografovat, ovšem vestoje. On to zoom přiblíží. Do té doby expozici všichni míjeli bez povšimnutí a poté jakbysmet.
Lákadlem, jako med pro medvěda, byl kus méně známé techniky, difuzér. Vzhledem k tomu, že jsem nechtěl nikomu kazit záběr, upustil jsem od napůl dokončené činnosti a s manželkou jsme poodešli o kus dále. Když jsem se otočil, skupinka čtyř návštěvníků byla pryč. To mi umožnilo dokončit svůj záměr. Byl zde totiž jediný exemplář, který svou dostupností umožňoval fotografování, aniž by se fotograf rochnil v botanické expozici. Zkrátka šafránu bylo jako šafránu 🙂 Live view a pohled na displej seshora musel stačit.

Při marném snažení zachytit malou bobulku na větvičce keře vyčnívajícího k cestě se mi za zády postavil mladý muž a dělal, že kouká jinam. Trochu jsem z toho znervózněl a mezitím upravil expozici. Zaostřit na kuličku automatikou se mi nedařilo, ale nakonec jsem byl s výsledkem celkem spokojen. Bezeslova jsem se z místa vytratil a mladý jedinec řádu primátů si šel po svých.

KONEČNĚ ORCHIDEJE
Pomalu jsme se doposunovali do budovy s orchidejemi. Letošní zajímavostí byl umožněný vstup do pěstíren, kde se nejeden fotograf vyřádil. Blikání blesků se dalo pozorovat i přes několikatery polykarbonátové stěny. Řada byla už ta tam a tak nic nebránilo vstoupit do bezesporu nejkrásnějšího prostředí v Brně. Upřímně bych zde vydržel několik dní, ale čas nás omezoval jen na dobu určitou. Motivů zde bylo tolik, že nápadů na ztvárnění jsem měl plnou hlavu. Někdy člověka omezoval prostor, jindy dostupnost nebo světlo. Nejčastěji však pozadí.
Pozadí je povětšinou nejslabší stránkou podobných zahrad, ovšem i takového handicapu lze náležitě využít ve svůj prospěch. Fotografie se dá pak pojmout zcela jinak a je možné díky tomu nalézt novou cestu.
Prvních patnáct minut jsem se posunul asi jen o dva metry, pak už to bylo různé. Snažil jsem se nikomu nepřekážet a tak to asi dělali i ostatní. Lidí se zrcadlovkami jsem napočítal asi sedm, z nichž byla jediná žena. Každý z nás si našel svoje a vzájemně jsme se doufám nijak neobtěžovali.
Povětšinou jsem měl ISO nastaveno na 5000, ale dalo se i s mnohem menšími hodnotami pracovat, jenže já už byl z těch krkolomných pozic a zadržování dechu (nadechnout, vydechnout na 70% a zadržet dech) nějak unavený, že bych čas 1/20 nebo 1/40 v prackách neudržel, a tak jsem si dopřával komfortu časů vyšších (1/200, 1/350…). Blesk jsem použil minimálně a snažil jsem se pracovat s dostupným světlem. Je sice fakt, že budu v postprocesu eliminovat vzniklý šum, ale u některých záběrů to bude velmi snadné.

Návštěvu jsme poněkud protáhli až do 17:15, kdy už má být čtvrt hodiny zavřeno. Nicméně po zjištění jistého průtahu jsme urychleně opustili prostory a další dva zbylé fotografy a pospíchali jsme do šatny pro bundy.
I zaměstnanci Arboreta chtějí jít domů…

Please follow and like us: