SLOVO ÚVODEM
Již několik let každé jaro sleduji výskyt konikleců velkokvětých na Kamenném vrchu v Brně. I pro mě byla rostlinka Pulsatilla grandis jedním z prvních témat k fotografování tehdy novou zrcadlovkou EOS 450D.
Každoročně vyrážím jako jeden z prvních na kopec a fotografuji alespoň dokumentačně některý z prvních kvítků. Většinou si vyfotografuji jeden z prvních kusů a zpravidla se už na místo nevracím. Přírodní rezervace Kamenný vrch totiž poskytuje pro život konikleců takové podmínky, že jich zde každoročně vykvetou tisíce a tyto tisíce lákají tisíce návštěvníků. Je těžké v takových podmínkách fotografovat a je velmi těžké pořídit takovou fotografii, aby nepřišly k úhoně další rostliny.
Jednoduše, není kde si lehnout, není kde si kleknout a pomalu je těžké vybrat místo i kam šlápnout.
Mnozí návštěvníci si s tím nedělají starosti a procházejí se napříč rezervací jako stáda sudokopytníků. Zkrátka co nezáří fialově, to nekvete a není vidět a tudy se procházejí všichni. Málokdo si dává opravdu pozor, kam šlape. Městská policie je sem vyhnána až v momentě, kdy jsou stráně obsypány fialovými květy. Snad z tohoto důvodu se koniklece snažím zachytit, ještě když je kam šlápnout a je kam pokleknout, jakmile však vykukují první kusy a pět či šest kvítků rozkvétá, už není kam lehnout. Člověk se tak musí smířit pouze s dokumentačním záznamem.
Jsou ovšem i takoví, co v honbě za dokonalým snímkem kolem sebe moc nekoukají a vidí jen tu jednu rostlinu, kterou chtějí zvěčnit. Těch je ale ta menší část a věřím, že se bude zmenšovat.
PLÁN FOTOGRAFOVÁNÍ
Dnešní plán byl vyrazit před svítáním, ale po probuzení jsem zjistil, že Radim kvůli počasí akci vzdává. Uvědomil jsem si, že je -5°C a stejně nic nepůjde do květu, a tak jsem akci odpískal i já. Dopoledne Radim vyrazil na kopec fotografovat, já stále počítal s večerním focením, a tak jsem zůstal doma. Vyrazili jsme s manželkou na obhlídku až odpoledne.
Ač jsem nachystal stativ se středovou tyčí a hlavou dolů, aby byl fotoaparát co nejvíce u země a přitom abych nemusel ležet, nevzal jsem ho, protože jsem s fotografováním kvůli přetrvávající zimě moc nepočítal. Vzal jsem jen fotoaparát s makroobjektivem, sadu odrazných desek, především kvůli difuzéru, a blesk s rozptylkou nastavený coby Slávek, tedy slave s tím, že ho budu řídit vestavěným bleskem sedmdéčka.
Blesk jsem nepoužil, neboť světla bylo dostatek. Místy zbytky sněhu a kvetoucích konikleců stále ještě poskrovnu. Držel jsem se cest, a i když na vyšších pozicích byly květy lákavější pro snímek, nepodlehl jsem, protože dostat se k nim by vyžadovalo mnohem větší opatrnosti, než při hledání nášlapných min.
Poměrně silný vítr dokázal rozpohybovat i malou, ještě nevzrostlou květinku, a tak se chvílemi stávalo fotografování ještě obtížnějším, ovšem inteligentní focus pracoval bezchybně. Zbytek jsme pořešili difuzérem, který nejenom dokáže změkčit dopadající sluneční světlo, ale také může pomoct vytvořit závětří.
Nakonec jsem z PR Kamenný vrch odcházel i přes dané podmínky se dvěma docela „povedenými“ fotografiemi koniklece velkokvětého (Pulsatilla grandis) a několika dalšími motivy.
