18.8.2010

Jak už jsem se zmínil v článku o Šumavě, čtvrtý den naší dovolené jsme věnovali právě návštěvě Bavorského lesa. Měl jsem jen několik kusých informací z článků na internetu a v živé paměti několik krásných fotografií od známých českých autorů. Víc jsem se ale těšil na to, co uvidím, než co vyfotím. Vyjeli jsme totiž až po snídani.

Pokud máte navigaci jako já, je cesta do Bavorského lesa velmi jednoduchá. Stačí mít aktuální mapy a i se stařičkou GO 510 se dostanete vždy tam, kam chcete. Ale konec reklamy na TomTom 😉 V podstatě stačí dostat se k těmto souřadnicím: N48.89182° E13.48833°. Na místě se pak rozhodnete, jestli chcete parkovat vlevo, nebo vpravo. Pokud jedete jen za zvířaty, může být parkování na levé straně vhodnější. Nemusíte pak přecházet přes silnici.

Parkovné stojí 1 euro za každou ukončenou hodinu. Nikoliv za započatou, jak je zvykem v naší šejdířské zemi. My, jelikož jsem přesně nevěděl, na kterou stranu půjdeme, jsme zaparkovali na pravé straně. Bylo zde hodně místa, a tak jsem si mohl vybírat. Poté jsme se vydali k hlavnímu vchodu, kde se dělaly menší fronty, ale na řadu jsme se dostali během dvou tří minut.

Zajímala nás procházka v korunách stromů, kde se pohybujete opravdu vysoko nad zemí po dřevěné stezce. Výška se pohybuje od osmi do pětadvaceti metrů. Stezka je pojata také tak trochu jako naučná a pokud tedy na rozdíl ode mne umíte trochu šprechtit německy, můžete si cestou docela počíst na šesti místech. Také si zde můžete vyzkoušet několik technických zajímavůstek, které jsou určeny nejenom dětem. Video z otevření zde.

Před koncem této stezky v korunách stromů se dostanete na opravdu velkolepou rozhlednu zhruba v polovině její výšky. Dál pak mírným stoupáním kroužíte po obvodu rozhledny, až se dostanete na její vrchol do výšky 44 metrů, odkud je překrásný výhled do okolní krajiny. My měli počasí sychravé, ale i tak ten zážitek stál za to. Za zmínku stojí, že uprostřed rozhledny se tyčí jedle, které se pyšní výškou 38 metrů.

Až se dostatečně pokocháte výhledem do okolí a samotnou procházkou, sestoupíte z rozhledny, která je výbornou architektonickou zajímavostí s jedinečnou vyhlídkou. Jen na rozhledně najdete přes půl kilometru. Stezka je zakončena jednosměrným východem. Vstupné pro dospělého činí 8 euro. Zohledněny jsou vstupné pro rodiny, handicapované nebo děti.

Dál se můžete vydat několika směry. Na své si zde příjdou jak milovníci botaniky, tak také zvířat a podívat se za zvířaty do Bavorského lesa byl náš primární cíl. Přešli jsme tedy na druhou stranu silnice. Pěkné cestičky a směrové cedule vás navedou správným směrem. Vstup za zvířaty je volný a časově nejste nijak omezeni. Vydali jsme se na okružní cestu. Chvílemi pršelo a tak vhod přišly i pláštěnky. V lese najdete velmi dobře udělané výběhy, které jsou skutečně výborně zasazeny do krajiny. Někdy ani nepoznáte, že jde o výběh. Voliéry jsou rovněž výborně zpracovány a dávají vám mnohem více možností pro fotografování než běžné ZOO.

Les je hodně tmavý a v některých voliérách je poměrně málo světla, proto bez výkonného blesku, popřípadě také better beameru se na fotografování ani nevydávejte. Tedy pokud nemáte zrovna elkový objektiv a profi zrcadlovku s vysokým ISO 🙂

Co se týče použitelných ohnisek, můžete využít s kropovým přepočtem 1,6 u Canonu, nebo 1,5 u Nikonu ohniska od 18mm 600mm (crop 1,6x – 28,8-960mm). Já se musel, jak jinak, spokojit s jediným teleobjektivem Canon EF 70-300 IS USM (crop 1,6x – 112-480mm). V podstatě vystačí na většinu záběrů snad jen kromě velkých výběhů, kde může být zvíře opravdu daleko, nebo u malých zvířat jako jsou ptáci nebo kuna či vydra, kde se pak bez ořezu s malým ohniskem jen těžko obejdete.

V lese často narazíte na rozcestí, a tak si sami musíte zvolit, kudy se vydáte. Přes „neúspěch“ u výběhu zubra jsme pokračovali k výběhu rysa, kde jsme přes strávený čas tuto kočkovitou šelmu ani nezahlédli. Pokračovali jsme k výběhu vlků, kde jsme zastihli několik profesionálů z Itálie. Fotoaparáty měli namířené na skalku a čekali, až se vlk objeví. Mezitím živě spolu diskutovali.

Nějakou dobu jsme také čekali, ale počasí nebylo příhodné. Sice autentické, ale ne příhodné a uvědomil jsem si, kolik už je vlastně hodin, a protože se jednalo o první návštěvu Bavorského lesa, chtěl jsem si to obhlédnout celé a při další návštěvě si zvolit priority. Navíc na vyhlídce bylo tolik lidí hlasitě mluvících různými jazyky, že se ani nedalo čekat, že by se vlk objevil na deset metrů od nás.

Co nás ale velmi překvapilo, byla divoká prasata. Kousek od cesty si vepříci vesele pochutnávali na pečivu, ovoci a zelenině. Vesele se krmila prasátka hladová. Žádný plot, žádná ohrada. Prasata od nás byla jen asi deset metrů. Dalších dvacet metrů daleko pracovala lesní technika a prasata ani člověk, ani technika nerušila. U savců mám problém fotografovat s bleskem, neboť na rozdíl od ptáků se jim hodně světla odráží od očí, a tak tady jsem použil ISO 1600 a poměrně dlouhý čas a na plnou díru jak se říká, čili nejnižší clona.

Po zastávkách u mnoha voliér jsme také přišli k výběhu medvědů hnědých. Byť jemný déšť neúprosně bičoval moji amatérskou techniku, která na takové podmínky není stavěná a zvláště pak vysouvací teleobjektiv, chtěl jsem si pořídit nějakou dokumentační fotečku. Nutno podotknout, že na medvědy jsme chvíli čekali, až jsem zahlédl hnědou huňatou kožešinu a čekal, že přijde tam, kam já chci. Začali se shlukovat také přihlížející.

Medvědice i s medvíďaty ale přišla jen do poloviny cesty, a tak je z fotky patrné, že nejde o divokou přírodu. U samce to bylo opačně. Zdržoval se v místě autentické divočiny, ale zato velmi daleko od mého objektivu. Snad zde ale nejsem naposled 🙂 Krkavec, který posedával kdesi vzadu na skále, byl příliš daleko a na světlém pozadí se tvářil nenápadně.

Přesunuli jsme se k další voliéře, kde nás čekal čáp černý, který si v poklidu klapal zobákem v mělké vodě a vůbec mu nevadilo, že stojíme od něj pár metrů. Došli jsme až k dravcům, kde už byly podmínky pro fotografování podobné těm v ZOO. Na pozadí síť nebo plot. Moc si vybírat nešlo, ale přesto se našlo místečko i zde. Nicméně německé názvy zvířat mi nic neříkají, a tak nezbylo, než je identifikovat později.

Když už jsme hned na začátku cesty navštívili tetřívka obecného, museli jsme také vidět tetřeva hlušce. Sice jen samičku, ale v tak výborně propracovaném prostředí, že se dá jen stěží poznat, že se nejedná o divokou přírodu. Nicméně časem se dopátráte, že na tomto místě má tetřeva vyfoceného přes půl Evropy. (Tato slova jsem si dovolil vypůjčit od fotografa Ondřeje Prosického🙂  – Jeden z našich nejlepších fotografů přírody.)

Z většiny voliér a výběhů jsem byl opravdu nadšený. Nejhůř na fotografování na tom byli asi krkavci. Jsou černí na černém pozadí. Plot je na fotografii stále patrný. Obdobně jsou na tom supi a sovy, jež sedí velmi blízko pletiva, ale i zde jsou patrné jisté výhody a tou největší je asi to, že nefotografujete ani přes pletivo, ani sklo. Jediné zvířátko, na které si za sklem vzpomínám, byla kuna.

Potěšitelné je i to, že u našich západních sousedů nevidíte odpadky. V našich národních parcích jsou odpadky velmi často vidět. Protože lidi jsou hovada a když někde vidí odpadek, nerozpakují se přidat tam další, svůj vlastní. Udržovaná čistota tak zřejmě k dalšímu znečišťování nikoho „nevybízí“.

Co se týče potravin, poobědvat můžete v restauraci poblíž hlavního vchodu, my však měli zásobu potravin vlastní. Myslete také na pitný režim, protože se v parku můžete zdržet klidně i deset hodin.

Rád se zase někdy do Nationalpark Bayerischer Wald vrátím, protože za jednu návštěvu nemá člověk šanci zastihnout všechna zvířata. To by musel mít hodně štěstíčka.

Please follow and like us: