Typ středové tyče – Rapid
Počet sekcí nohou – 4
Maximální výška – 161 cm
Maximální výška se zasunutou středovou tyčí – 132 cm
Minimální výška – 16 cm
Složená délka – 55 cm
Hmotnost – 1,98 Kg
Maximální zatížení – 18 Kg

Stativ Gitzo GT3541 patří do série 3 řady Mountaineer této značky. Jedná se o stativ karbonový pro profesionální použití. Výrobce použil 1mm tlusté karbonové trubky oproti předchozím 1,5mm. U těchto nových, tenších trubek je při výrobě použito šesti vrstev karbonových vláken a je tak dosaženo stejné pevnosti jako u starších silnějších trubek. Ovšem uspořilo se na váze podle typu stativu 10%-17%. Nejtlustší trubky mají vnější průměr 32mm včetně středové tyče a nejtenčí 20mm. Proč jsem zvolil tento stativ vám hned vysvětlím.

Když jsem si koupil digitální zrcadlovku, bylo hned jasné, že současný hliníkový stativ, který koupíte v běžném elektru pro kompaktní fotoaparát, nemůže stačit. Fotit se zrcadlovkou bez stativu je mnohdy poměrně náročné. Zrcadlovky mají větší čip než kompakt a některé časy závěrky při delších ohniscích už prostě udržet v ruce nejde. Byť se fotografie tváří na displeji krásně ostrá, tak při prohlížení skutečné velikosti fotografie zjistíme, že to není to, co jsme očekávali a chtěli.

Výběr značek stativů je poměrně široký, avšak mezi fotografy přírody se nejčastěji objevuje jen několik výrobců. Manfrotto, Velbon, Gitzo…. Nejčastěji však Gitzo a Manfrotto. Kdo, co a proč používá necháme stranou. Každý si své priority musí přehodnotit sám. Já osobně před časem pokukoval po stativu z čedičových vláken od firmy Gitzo. Kompromis bez kompromisů, tak o něm psali. Ovšem při procházení parametrů jsem zjistil, že oproti karbonovému má čedičový stativ několik maličkostí, které zrovna mně budou překážkou (to samozřejmě nemusí být pro každého). První věc, a ta mi vadila vůbec nejvíc, byla minimální výška stativu. U karbonového stativu je 16cm a u čedičového (třísekčního) 28,5cm (20,5cm čtyřsekční). Když k tomu přidáte ještě výšku stativové hlavy a samotný fotoaparát, tak jste celkem dost vysoko, což by mohl být problém třeba u fotografování makra nízkých rostlin atp. Ovšem ani toto není neřešitelný problém, protože pokud sundáte středovou tyč a i s hlavou ji na stativ nasadíte obráceně, můžete se dostat s fotoaparátem až k zemi. Je to ovšem delší cesta a méně pohodlná.

Dalším parametrem byla váha. Minimálně 1x ročně jsem několik dní na horách a tam je poznat každé kilíčko navíc. Tentokrát mám na mysli váhu fototechniky. Rozdíl více než půl kila by na dvaceti kilometrové procházce už byl poznat a takových procházek mám za dovolenou několik. A nejenom na dovolené. Běžně s fototechnikou nachodím v rozličném terénu o víkendech mnoho kilometrů. Navýšil jsem proto rozpočet a pořídil si nohy stativu GT3541.

Na první pohled si rozdílu mezi stativem z elektra a profesionálním stativem všimne každý. V prvé řadě je robustnější a především mnohem pevnější. Čeho si možná ještě všimnete je malý detail u nohou. U běžných stativů jsou nohy dole spojeny se středovou tyčí povětšinou plastovými „spojnicemi“, které drží nohy, aby se nerozjely. Výrobce takových stativů tvrdí, že je to pro větší stabilitu. To ale bere takovému stativu veškerou variabilitu a předurčuje ho k tomu, aby sloužil jako pouhý stojan. Postavit na rovnou zem a vyfotit se s rodinkou na samospoušť… Mnozí ale víc nepotřebují.

Takový stativ je ale v přírodě k ničemu, a proto jsem si vybral Gitzo GT 3541. Hroty jdou nahradit jinými pro vhodný terén, jako například mokré listí nebo mech, kde je potřeba nohy stativu zapíchnout nebo třeba na kamenné dlažbě hroty s pogumováním.

Celý stativ jde rozebrat na součástky, takže pokud jste s ním byli v řece nebo rybníku, je tedy potřeba stativ rozmontovat, pročistit a popřípadě namazat. K tomu vám bude sloužit přiložené nářadíčko se dvěma klíči torx a jedním imbus klíčem (šestihran). V sadě je také několik redukcí šroubu pro upevnění fotoaparátu. V sáčku na fotografii jsem nechal také šroub, který je k hlavě stativu. Hlava stativu se prodává zvlášť a té věnuji samostatný článek.

Na fotografii také vidíte tubičku s mazivem, která je k mazání jak dílů stativu, tak hlavy. Nářadíčko zde není jen tak a je dobré ho brát s sebou na cesty. Nejčastěji však budete používat imbus a dobré je také sebou přibrat minci. Imbusem je totiž zajištěna základní destička ke středové tyči a hlava stativu k této destičce. Pokud tedy potřebujete středovou tyč sundat a fotografovat pouze bez ní, je potřeba povolit červík, který zajišťuje hlavu a červík, který zajišťuje destičku proti povolení na středové tyči. Mince nám poslouží pro povolení/dotažení destičky pro uchycení fotoaparátu například při výměně baterie.

Pokud potřebujete pouze nasadit středovou tyč i s hlavou opačně, žádný klíč není potřeba. Stačí povolit šroub středové tyče, ve kterém se ukrývá háček na zavěšení zátěže ve složitém terénu nebo za silné nepřízně počasí.

Na tomto šroubu si také můžete všimnout pryžového O-kroužku, který zde má dvojí využití. Jednak jde šroub snadno povolit a při složení stativu, kdy nohy stativu dáte ke středové tyči zabrání jejich poškození o kov. Druhý O-kroužek uvnitř brání vniknutí nečistot.

Na středovou tyč pod základní destičku jsem umístil O-kroužek o rozměrech 1,78 x 31,47 mm, který má zabránit přímému nárazu (pasuje tam akorát a je stejný jako na víčko baterie Suunto Vytec). Totiž když máte s fotoaparátem vytaženou středovou tyč nahoru a povolíte hlavní matici, abyste třeba korigovali výšku, tak může nechtěně tyč sjet dolů a narazit kov na kov. Tak proto jsem na toto místo implantoval tento O-kroužek. Je to sice NBR a ne silikon, ale lepší než rána kov na kov. Nutno podotknout, že hlava stativu bude o sílu O-kroužku výš. Tedy o 1,78 mm 🙂

Tento O-kroužek pak můžete využít ve stejné situaci, kdy máte středovou tyč obráceně. Tedy hlavu s fotoaparátem máte pod nohama stativu. Proč jsem to vlastně všechno vzpomněl? Stativ řady Mountaineer má totiž středovou tyč typu Rapid. To znamená, že je tyč hladká a je v ní jen drážka proti pootočení. Tedy žádné zuby pro její vysouvání a zasouvání pomocí kličky.

Nyní si povíme něco o nastavování nohou stativu. Každou nohu lze individuálně nastavit ve čtyřech krocích. První a základní nastavení je, když je noha stativu podél středové tyče. Tedy ve složeném stavu.

Polohu nohou stativu číslo jedna tedy známe. Na fotografii jsou další tři. Ke změně polohy nohy musíme vytáhnout pojistnou západku a k pevné fixaci nohy ji zase zatlačíme a nohu zapřeme touto západkou v dané poloze – viz fotografie.

Nohy stativu jsou vybaveny systémem G-lock. Matici na noze snadno pootočením povolíme (lze povolit všechny současně) a povytáhneme takto uvolněnou sekci nohy dle potřeby. Je to snadné a postačí nám k tomu jedna ruka a není třeba to nijak trénovat.

Výrobce se také zmiňuje o systému ALR – Anti-leg-rotation, který zabraňuje protáčení trubek při skládání a rozkládání stativu. To výrazně celou práci urychluje a usnadňuje a musím jim dát za pravdu, že se stativem se velmi dobře pracuje.

Další věcí, kterou bych zde vypíchnul, jsou díly z magneziových slitin. Oproti plastovým dílům na běžných stativech opravdu něco vydrží a za chladnějšího počasí stativ funguje, jak má. Tam, kde plastové díly začínají tuhnout, vrzat a kladou odpor, jsou kovové díly stále stejně funkční.

Stativ je v základu opatřen pogumovanými hroty, které, jak už jsem výše zmínil, lze nahradit například hroty ostrými kovovými, aby se pořádně zapíchly. Co se mi na hrotech líbí, je jakási „manžeta“ pod závitem, která brání vniknutí nečistot do závitu. Jestli ale tento účel splňuje, nemám ověřeno. Brání také samovolnému povolení hrotu. Oceňuji také samotné pogumování, které je mnohem lepší než plastové zakončení běžných stativů.

Závěrem jsem si pro vás připravil krátké video, které práci se stativem ukazuje. Kvůli větru jsem z videa vypustil mluvený koment. Celé je natočeno mobilním telefonem Nokia N8 a na Youtube si ho můžete pustit v HD kvalitě. Omlouvám se předem za celkovou kvalitu a střih. Jednalo se o první video 🙂

Please follow and like us: