Fotografický workshop ZOO Zlín aneb můj první workshop vůbec

21.4.2012

Když jsme s Petrem Sovkou komentovali článek na stránkách Ondřeje Prosického www.naturephoto.cz, tak nějak jsme ani nedoufali, že Ondra opravdu uspořádá fotografický workshop v ZOO Zlín (jak byla ZOO přejmenována před lety ze ZOO Lešná). Než jsme se nadáli, jaro bylo tady a ws za dveřmi. Protože jsem na letošní rok plánoval koupi nového fotoaparátu 7D, bylo nanejvýš vhodné pořídit si jej už k této fotografické výuce. Něco jsem si stihnul osahat a něco už stačil zapomenout, ale den „D“ se blížil rychle. Brzy ráno jsem vyrazil po D1 směrem ke Slavkovu u Brna. Ne že by se nedalo jet až do Zlína, ale domluvil jsem se s Petrem, že ho vyzvednu ve Vnorovech. Cestou jsem také potkal tří fotografy krajiny mezi Žandovským mlýnem a obcí Žarošice. Když jsme vyjížděli z Veselí nad Moravou, naskytnul se nám jen několik metrů od silnice skvělý pohled na volavku popelavou, jak brouzdá kolem rybníčku a hledá si snídani.

Poté, co jsme dorazili na místo, chvíli jsme pátrali, které že to parkoviště je vlastně západní 🙂 Nakonec i po těchto peripetiích jsme našli na parkoviště cestu a s časovým plánem v souladu jsme se vydali k hlavnímu vchodu, kde minutu před námi zakotvil i Ondra. S Petrem už se Ondra znal z ws (ws – rozuměj workshop) fotografování sov a dravců. To pro mě bylo setkání s mistrem premiérou. S Ondrou přijel i jeho kamarád Jirka, aby nás měl v případě nutnosti kdo srovnat. Po krátkém klábosení se začali scházet i ostatní účastníci ws.

Vydali jsme se k prvním zvířatům, jimiž byli lachtani. Zde se každý krátce představil, aby lektor věděl s kým tu má co do činění a jak kdo na tom je. Já jediný to odbyl jedním souvětím, a proto bych to rád napravil.

Kdysi jsem surfoval ( je to asi čtyři roky) na stránkách galerie fotoaparát.cz, kde jsem narazil na opravdu povedené a něčím vyjímečné fotografie nějakého Ondřeje Prosického. Inu co čert nechtěl, zavítal jsem na jeho web a fotografie přírody Ondřeje mě inspirovaly. Od té doby tento web sleduji pravidelně. Na ws jsem se přihlásil, aby mi lektor Ondra ukázal směr, který mi vždycky chyběl. Snad kromě slečny Ivety, která o sobě tvrdila, že je úplný začátečník a podle mého pořídila nejlepší fotografie :-), jsem byl na tomto ws největším amatérem já. Všichni měli bohaté zkušenosti s publikováním svých fotografií. Národní parky Ameriky, Afriky, a v dalších různých koutech světa se přátelé studenti zdokonalovali ve fotografii přírody. Pro každého ale ws nemusí být nutně výukou, nýbrž také příležitostí zafotit si s podobně založenými jedinci.

Po krátkém fotografování jsme se přesunuli zase o kousek dál, kde si každý hledal ten pro sebe nejlepší motiv za přispění rad lektora. Někdy to bylo ale opravdu těžké. Buď bylo sklo příliš krátké nebo pro naši skupinu nebylo pro všechny dostatek místa ve stejný okamžik. V ZOO jsme totiž nebyli sami a tomu jsme se museli přizpůsobit. Na druhou stranu Ondřej zvířata vybíral velmi pečlivě tak, aby nikdo z nás nestrádal a každý mohl pořídit dostatek fotografií z různých míst. Alespoň já jsem neměl pocit, že bych něco nemohl fotit, vyjma lachtanů, protože jsem měl po odlehčení batohu k dispozici jen dva objektivy 100mm a 70-300mm, což je s crop faktorem příliš dlouhé a druhý jmenovaný ostří až od vzdálenosti 1,5m.

Vyzkoušeli jsme si všechno. Jak fotografii zatraktivnit, jak se ke zvířátkům blížit. To plížení jsme testovali u kachny divoké. Po předvedení lektora jsme se ke kačerovi ležícímu na trávníku plížili čtyři. Byl jsem blízko tak akorát a vystačil jsem si s ohniskem 165 mm (264mm s cropem). Problém byl pouze ten, že mi kačer dával najevo, že o fotografování nemá zájem a vůbec si mě nevšímal. Jen tu a tam mrknul. Samička ležela za keřem a plašit jsem ji nechtěl, na ni už jsem byl blízko celkem dost. Kloudnou fotografii jsem tedy nepořídíl, ale to ani nebylo úkolem. Úkolem bylo osvojit si jisté návyky. Jak jsem se přiblížil, tak jsem se i vzdálil, abych kolegům, blížícím se ke kachnám ze stran nepokazil záběry. Z plížení mi bylo i horko.

Zábavné mi přišlo hledání motivů. Bylo to jako pátrání po zvířatech, které jsme chtěli fotografovat. Občas se neskytla i možnost fotografovat divoké ptactvo, ale to vice méně bylo náročnější na čas a také věcí náhody. Vyřádil jsem se jak na čápech, tak v průchozích výbězích. Nejvíce času jsme však strávili v tropické hale Yukatán, kde jsou pro fotografování podmínky nejtěžší co se světla týče. Před vstupem jsme také probrali použití blesku a jeho nastavení.

Povídali jsme si také o better beameru, což je nástavec na blesk s plastovou čočkou. Ta vám zajistí delší dosvit při použití menší intezity záblesku. Takový tuning blesku 🙂 Má to ale i své nevýhody, o nichž by mohl vyprávět nejeden fotograf s popáleným bleskem od sluníčka přes tuto čočku. Další nevýhodou je minimální ohnisko objektivu 300mm, takže pokud máte ohnisko proměnlivé (zoom) a jste blízko, může se vám stát, že nepokryjete světlem blesku celý snímek a vznikne vám tam stín. Vešli jsme dovnitř a zajistili perimetr. Každý si našel to svoje. Vlhko, horko, dusno…To je tropická hala Yukatán. V bundě a s batohem na zádech celkem vyčerpávající. Kvůli prostorům, o které jsme se museli dělit s běžnými návštěvníky, jsem na stativ rezignoval, neboť si myslím, že stabilizace musí něco ustát. Ostatní si však úspěšně své místečko našli a exponovali, co jim karta stačila zapisovat. Doma jsem ovšem zjistil, že mám většinu fotek na čas 1/80 – 1/100 a že jsem mohl jít s hodnotou ISO ještě výš. U fotografování Momota černolícího (Momotus momota) jsem byl právě tak blízko, že se mi tento efekt se špatně osvětlenou fotografií přihodil. Příště však vše napravím.

Tropická hala Yukatán se může stát velkým lákadlem fotografa a i já jsem si za ten čas, který jsme zde strávili, vyhlédl několik motivů, které bych chtěl zachytit na fotografii. Když jsme se sešli venku, vydali jsme se na okružní cestu a navštívili jsme mnohá další zvířata, kde nám Ondra opět radil, na co se zaměřit, a protože mi ne všechno vyšlo, jak bych chtěl, rád bych se na své chyby zaměřil příště. Tímto bych rád Ondřeji Prosickém poděkoval za skvělý den, který výborně naplánoval včetně počasí (ani nám nekáplo a světlo bylo po většinu dne příznivé) a popřál mu mnoho takových úspěšných dní. Tímto zdravím i všechny účastníky ws a přeji dobré světlo a spoustu kvalitních záběrů.

…Když už jsem na ws vzpomněl a doporučil vhodné baterie do externího blesku (a nejen do blesku, ale i zálohu do gripu), neuvědomil jsem si, že v ruce si na pět metrů sotva kdo všimne, co jsem to měl zač. Jedná se o baterie Energizer ultimate Lithium, se kterými mám výborné zkušenosti (cena za 4ks cca 250Kč). Méně výkonné, ale také velmi dobré a trochu levnější jsou Energizer Ultimate (cena za 4ks cca 100Kč), které používám jako náhradu za Lithium, neboť Energizer ultimate Lithium téměř nikde nemají, kdežto Ultimate v každém Tescu například. Uvedené odkazy jsou pouze orientační, kupte baterie kdekoliv 🙂